Vzhledem k tomu, že jeho knížek se prodalo asi čtvrt miliardy (ano, patří mezi nejprodávanější autory současnosti), dostal se Brownův hrdina do rodiny celebrit, jakými byli Sherlock Holmes, Hercule Poirot, anebo třeba James Bond. Každý ať si vybere podle svého.
Poslední Brownův thriller s názvem Tajemství všech tajemství se většinově odehrává v Praze. Právě proto zde byl zorganizován i jeho křest, na nějž dorazily desítky evropských vydavatelů, právě proto ho na Hradě přijal prezident republiky a posnídal s ním, právě proto mu primátor předal klíč od hlavního města. A to vše se stalo ještě předtím, než jsme si mohli přečíst typickou Brownovu knížku, v níž je kromě hrdinů obsazena do hlavní role i Praha.
Brown „úžasně posnídal“ s prezidentem. Prahu pak spisovatel označil za mystickou |
Reklama na Prahu nízké literární kvality
Kdo jeho romány zná, ten ví, že je jim oprávněně a také tradičně vyčítáno mnohé. Od nízké literární kvality, přes matení čtenáře zkreslenými informacemi, až po rozvleklý děj prošpikovaný desítkami, možná i stovkami vysvětlení reálií, v nichž se román odehrává.
A právě to z něj činí neuvěřitelnou reklamu na Prahu. Pokud si ho koupí očekávatelné jednotky až desítky milionů čtenářů, pak se na stovkách stran dočtou o snad všech pražských památkách, a to od pouhých zmínek až po celostránkové zpracování charakteru wikipedického hesla. Brown to tak dělal i dříve a města jako Paříž, Řím, Benátky, Florencie nebo Washington si jeho pozornost již vysloužily.
Nicméně román tolik navázaný na jedno konkrétní město, jako je tomu v jeho poslední knize, ještě nevydal. Možná snad Andělé a démoni, kteří upoutali pozornost nejen čtenářů, ale i filmových diváků, autor v knize vyprávěl napínavý příběh odehrávající se v římských kostelech a ve Vatikánu.
Když jsem v devadesátých letech začal pracovně navštěvovat Spojené státy, měla tam naše země velmi dobré jméno. Českou vizitkou byl Václav Havel a někteří k tomu dodávali i Martinu Navrátilovou nebo Ivana Lendla. Víc o nás nevěděli, a to musím podotknout, že jsem se pohyboval v univerzitních a nemocničních kruzích. Od té doby se na všechny jmenované pozapomnělo, a pokud se třeba český prezident dostal na titulní stranu deníku New York Times, tak to s chválou příliš spojováno nebylo.
„Pražská“ kniha Dana Browna táhne, lidé ve frontě u radnice i nocovali |
V poslední době jsem zaznamenal snahy, abychom vymysleli a komunikovali „příběh“ České republiky, který by nás v zahraničí učinil zajímavějšími a přilákal k nám další turisty. Podobné aktivity za státní peníze mi vždy připadaly poněkud naivní a svým způsobem pitomé. Pokud to chce dělat někdo za své, budiž. Ale jinak to nepovažuji za nic jiného než vytahování peněz ze státní kapsy a to bez jakéhokoliv následného efektu.
Zapšklý tón a dehonestace
A nyní zase zpět k Brownovi. Ten napsal své tradiční dílo, které se od jeho předešlých liší pouze tím, že je delší a jeho centrem je Praha. Jsem si jistý, že jeho čtenářská obec nebude ani příliš potěšena, ani příliš zklamána – dostane totiž přesně to, co jejich oblíbený spisovatel produkuje celá léta. Trochu natahovaný thriller s příliš mnoha vysvětlujícími vsuvkami a četnými detaily vypadajícími jako „product placement“. Nic víc, nic míň.
Přesto se ale u nás muselo najít několik kritiků, kteří měli neodbytnou potřebu vyjádřit pohoršení nejen nad kvalitou Brownovy knížky, ale dokonce i nad přijetím spisovatele českým prezidentem nebo nad inteligencí Brownových čtenářů.
Právo na názor nikomu neberu, jen ten zapšklý tón a některá dehonestující slovíčka by si mohli nechat. Pokud by americký spisovatel tato hodnocení četl, hrozilo by, že by mohl spáchat sebevraždu, anebo přinejmenším už by si nikdy nesedl ke svému pracovnímu stolu, aby cokoliv napsal. Zdá se totiž, že podle skvělých českých kritiků se právě dopustil smrtelného hříchu na světové literatuře.
Hrozba jménem overturismus. Měla by se Praha bát kvůli nové knize Dana Browna? |
Jsem však přesvědčen, že nedopustil. Napsal své obvyklé komerčně zřejmě úspěšné dílo, za něž budou lidé ochotni utrácet desítky nebo stovky milionů dolarů, udělal mu velkou reklamu a posunul Prahu o kousek blíž do centra pozornosti západních čtenářů.
A všem arbitrům elegance, kteří tak dobře vědí, jak má vypadat opravdu kvalitní thriller a jeho čtenáři, bych chtěl vzkázat, ať to třeba jednou zkusí. Vždyť kdo z nás by nechtěl být bohatý a ve svém oboru tak úspěšný jako Dan Brown.
