Hlavní průvodkyně byla Američanka, dáma, jejíž záruční doba vypršela už v šerém dávnověku, chodila o holi a špatně slyšela. To bylo ostatně fuk, protože přes četná prohlášení „Ya su Céska!“ znala česky jen pár slov a její češství se odvozovalo od pradědečka, který emigroval do Ameriky v 19. století.
Podpůrná průvodkyně byla Češka z Československa. Ta česky uměla. Měla za sebou léta práce pro cestovní agenturu Čedok, a kdyby se v té době už používalo úsloví „stará struktura“, naši klienti by ji tak označovali. Uměla nominálně anglicky, a nejspíš by se tou řečí domluvila s jinými průvodci ze satelitních zemí Sovětského svazu, kdyby jim nestačila ruština, ale Američané jí nerozuměli. Občas si na Amíky stěžovala: jsou nevzdělaní a svou mateřštinu hrozně komolí.
Dušičkové povídání na téma Jak se zbavit prapředků |
Klienti neměli k podpůrné průvodkyni důvěru. Remcali, že si určitě zapisuje, jak si počínáme v kapitalistické cizině, a přemýšlí, komu nás udat.
A tak bylo na mně, pomocné průvodkyni, abych podpírala hlavní průvodkyni a tlumočila její češtinu do češtiny, a držela se v blízkosti podpůrné průvodkyně, abych její vzornou angličtinu tlumočila do zmršeného jazyka, jakým mluví Američané. A chlácholila naštvané klienty, kteří dlouho šetřili na tuhle cestu, a takhle si ji teda nepředstavovali.
Nejvíc práce bylo s paní kolem šedesátky, která měla nádor na mozku. Její syn ji prý v Praze dovedl až k letadlu, svěřil ji do péče podpůrné průvodkyně a všechny požádal, ať jsou na maminku hodní. Tohle je její vysněná a nejspíš poslední cesta, na tomhle světě už dlouho nepobude. Proto jí taky tu cestu zaplatil: aby mamince splnil celoživotní přání.
„Maminka“, jak jsme jí říkali, nebyla tak hrozná. Každý, kdo prošel šestitýdenním pečovatelským kurzem, by ji zvládl levou zadní. Já ale takový kurz neměla, a tak jsem se učila až za pochodu, že je potřeba jí každý večer v hotelu zabavit dálkový ovladač televizoru, na kterém jste v každém laciném hotýlku mohli celou noc sledovat porno, a až ráno vás pak zkásnul recepční.
Splašený pes a tančící žížaly. A příjemný pocit pasažérů |
Pokud byl v pokoji minibar, bylo třeba ho zamknout. Klienti měli dopravu, ubytování i vstupenky na atrakce předplacené, ale s dalšími výdaji agentura nepočítala. Nedivila bych se, kdyby je pomocné průvodkyni odečetli od platu.
„Maminka“ moc nemluvila, jen si cosi brumlala, ale jednou větou se proslavila: „Myslela jsem, že to bude větší!“ Snad všechno bylo v jejích představách větší než naživo, včetně Niagarských vodopádů.
Nemocný mozek naší „Maminky“ byl jakousi předzvěstí mozků zmanipulovaných dnešní virtuální realitou. Celoživotní sny jí vymalovaly Ameriku tak úžasnou a obrovskou, že jí v pouhé skutečné realitě i Niagarské vodopády připadaly malé.
