Kauza má několik háčků, za prvé, pan advokát Polčák do věci zapojil i „svou“ stranu a podařilo se mu prosadit v parlamentu zákon odškodňující obce. Samozřejmě se v tom osobně neangažoval, protože on nic, on je pouhý europoslanec. Ale jen tak náhodou se podařilo zákon prosadit a obce dostaly přes 300 milionů korun od státu. Nechme nyní chvilku stranou pana Polčáka a jeho „odškodnění za teroristický čin spáchaný ruskými agenty“.
Politik STAN chtěl miliony za pomoc s Vrběticemi, odměny se nakonec vzdal |
Hnutí STAN by mělo dát jasně najevo, za jakých podmínek je ochotno jednotlivcům a korporacím vylobbovat v parlamentu novou zákonnou normu, jinak řečeno, mělo by vyvěsit ceník. Protože panem Polčákem avizovaná dvě a půl procenta vůbec nejsou mnoho a leckterá průmyslová či obchodní lobby by „do toho“ za těchto podmínek šla.
Také by se mělo voličům i zákazníkům naznačit, s kým mají právě tu čest. Nikdo nechce omezovat STAN v rozletu, nicméně navenek by mělo být jasné, zda právě vystupuje (například před kamerou) dotyčný v roli lobbisty, nebo je zrovna v tu chviličku politikem zastupujícím nezištně zájmy celku. Případně nechť nám Starostové, třeba ústy pana Rakušana, vysvětlí, že oni to nerozlišují, protože cokoli konají, dobře a spravedlivě konají. Ti zákonodárci, kteří prosazovali odškodnění obcí v okolí Vrbětic z idealismu (a tedy zdarma), se asi nemohou zbavit dojmu, že je někdo ošklivě zneužil. Což může do budoucna dost zkomplikovat práci sněmovny i Senátu.
Vedlejším efektem taškařice s panem Polčákem musí být též debata o střetu zájmů zákonodárců vykonávajících advokátní praxi, a šířeji i dalších profesí, které si mohou v parlamentních lavicích hodně pomoci. Další, smutnější následek je nevyhnutelná ztráta pověsti STAN, této andělské morální legie, která verbálně hlasitě tepe každý nešvar, ale fakticky, jak dokázali již pánové Farský i Polčák, myslí hlavně na zadní kolečka. Čili Starostové budou nepochybně i do budoucna prosazovat hodnoty, zejména však ty, které se jim budou vyplácet.
