Jako člověk „z oboru“ (Vlastimil Picek je armádním generálem, byl i ministrem obrany – pozn. red.) samozřejmě znám genezi celého konfliktu, že se ale vyhrotí až do takovýchto rozměrů? Na to jsem se bál vůbec pomyslet. Jedna z mých prvních myšlenek v den vyhlášení válečného stavu na Ukrajině směřovala k našemu partnerskému městu Dunajivci. Je to malebné, téměř dvacetitisícové městečko v Chmelnické oblasti nedaleko moldavské a rumunské hranice. Partnery jsme od roku 2010 a za tu dobu se uskutečnila řada výměnných pobytů žáků tamních a našich škol, navzájem se zveme na ty nejdůležitější akce. Jsme tedy v poměrně úzkém kontaktu.
Okamžitě jsem tedy oslovil paní starostku Dunajivců Velynu Zajac s nabídkou pomoci, odpověď byla rychlá a zcela konkrétní. Hned druhý den jsme vyhlásili sbírku materiální pomoci pro naše partnerské město. Solidarita občanů Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi byla opravdu neuvěřitelná. Během týdne doslova zaplnily halu brandýského sboru dobrovolných hasičů matrace, deky, léky, zdravotnický materiál… Místní nadšenci bleskově uspořádali bez nároku na jakýkoli honorář benefiční koncert. Díky tomu se podařilo naplnit materiální pomocí další, již čtvrtou hasičskou dodávku. Lidé dávali i finanční dary, celkem se během koncertu vybralo 62 500 korun.
Přesto, že se to zprvu zdálo jako nereálné, podařilo se nám na Ukrajinu dopravit i offroad z městského vozového parku, o nějž paní starostka Dunajivců žádala především. Přidali jsme i několik občanských radiostanic a elektrocentrál. Díky úzkému vztahu s partnerským městem máme již slušně vypilovanou logistiku. Naši hasiči vždy přivezou zásilku na smluvené místo, kde si vše převezme ukrajinská strana, a pomoc míří dál do cílové destinace.
Samozřejmě jsme našim ukrajinským přátelům nabídli i azyl. Podle prvních informací k nám mělo přicestovat čtyřicet rodin, zejména matek s dětmi. Během několika dnů se ale jejich postoj změnil. Pomoc vojákům na frontě i lokalitám zmítaným válkou u nich vyhrála nad vlastním bezpečím. Většina obyvatel tak ve městě, jemuž se bezprostřední válečný konflikt zatím naštěstí vyhýbá, zůstává. Ženy vaří jídlo, třídí materiální i potravinovou pomoc, šijí maskovací sítě a starají se o krajany přicházející z inkriminovaných oblastí. Muži, kteří přímo nebrání svoji vlast, pak vše distribuují dál.
Útočiště tak u nás nachází zejména ukrajinští občané z jiných lokalit. Jejich počet již přesáhl tři stovky. K dispozici jsme dali volné obecní byty a pro účely ubytování upravujeme další objekty, mimo jiné i budovu bývalého internátu, kterou nám poskytl do zápůjčky Středočeský kraj. Velkou měrou nám během první vlny pomohl i jeden ze zastupitelů města, který bezplatně nabídl dva hotely, jejichž je provozovatelem. Obrovskou zásluhu ale mají opět naši občané. Velké množství uprchlíků totiž našlo azyl v dobrovolnických rodinách.
Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří se do pomoci Ukrajině v našem městě zapojili a nadále s obrovským nasazením zapojují!