Alej ve jménu sjednocení a překlenutí propastí

  1:21
Příbram je rázovité město se složitou historií. Z minulosti si nese stín těžby uranu, na které se podíleli vězni z lágru Vojna, pracovního tábora pro osoby, které byly považovány za nepřátelské vůči totalitnímu socialistickému režimu. Lidé zde v nelidských podmínkách živořili jen proto, že nesouhlasili s politikou vládnoucí strany.
Fotogalerie4

Alej svobody vysadili obyvatelé Příbrami i přespolní. | foto: JAKUB CAHA

Na jaře roku 2021 jsme zareagovali na výzvu Nadace partnerství. Hledala se obec, se kterou by nadace společně vysadila tradiční Alej svobody u příležitosti oslav 17. listopadu. Věděli jsme, že můžeme uspět, neb naše město a naše zdejší historie skýtá mnoho silných příběhů z dob nesvobody. Spojení s památníkem Vojna bylo logickou linkou. Místo lidského utrpení v táboře nucených prací je stále živoucím mementem toho, co zrůdného dokáže totalitní režim na lidi vymyslel, aby je přinutil k poslušnosti. Velice si vážíme vstřícnosti Hornického muzea Příbram a konkrétně jeho ředitele Josefa Velfla, pod jehož správu Památník Vojna spadá. Je to výtečný historik a skvělý člověk nadšený pro každou správnou věc.

Uspěli jsme. Byl to ale jen počátek další, mnohem náročnější, práce. Bylo nutno se domluvit s více než dvacítkou vlastníků pozemků a zemědělců, kteří podél cesty mezi Lešeticemi a Zavržicemi, kde měla alej vzniknout, hospodaří. Muselo se vyhloubit sto jam pro stovku javorů a lip, z nichž ta nejvzácnější, potomek památné Masarykovy lípy na Pražském hradě, měla růst přímo v areálu památníku. Na přípravách se vydatně podílel Odbor životního prostředí města Příbram a také naše Technické služby. Všem zmíněným patří velké poděkování.

Třináctého listopadu se v sychravém dopoledni sešly stovky nadšených a odhodlaných lidí. Spojovala je jedna společná vize, kterou bylo prostřednictvím výsadby aleje přenést ideu demokracie, úctu ke svobodě i k lidství do budoucnosti.

Sázení stromů obecně je bohulibým počinem. Navracíme přírodě to, co si od ní bereme. Stromy jsou káceny, aby buď posloužily jako zdroj dřeva, anebo aby nepřekážely lidské činnosti. Každý strom, který pak následně do složitého přírodního systému vrátíme, je tak nepatrnou splátkou dluhu, který vůči přírodě máme.

V sobotu 13. listopadu jsme nesázeli stromy jen z důvodu ekologického, environmentálního. Stromy byly vysázeny v aleji, která se má stát symbolem naší národní paměti, úcty a hlavně vděčnosti za to, že můžeme žít ve svobodné zemi, kde jsou respektována lidská práva, kde není nikdo perzekuován za odlišný názor, kde fungují principy demokracie.

Alej vznikla i ve jménu sjednocení, snahy o překlenutí propastí, které se v naší společnosti někdy uměle a záměrně tvoří. Vznikla i pro to, abychom si připomínali, jak hloupé a malicherné jsou naše spory v porovnání s tím, co zažívali naši předci v dobách nacistické a následně komunistické diktatury. Alej je místem, které nás i naše následovníky bude vybízet k tomu, abychom vnímali historii a učili se z ní, abychom již neopakovali chyby, které poznamenaly tisíce životů.

Nechť je ta alej i symbolem naší národní hrdosti a suverenity, uvědomění si a připomenutí lásky k vlasti, jejím lidem a tradicím.

JAN KONVALINKA, starosta města Příbram, ANO

Vstoupit do diskuse
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.