V povědomí turistů je přitom Stádlec spíše znám jako obec „s tím mostem“. Tím je myšlen poslední empírový řetězový most v Evropě, který od roku 1975 překlenuje řeku Lužnici právě nedaleko naší obce, kam byl přesunut z Podolska, aby unikl před zvedající se hladinou řeky Vltavy v přehradě Orlík.
Na zámku ve Stádlci se 22. srpna 1778 narodil malíř, krajinář a topograf Emanuel Ktarochwille z Kronbachu. Postupně působil jako státní úředník ve Vídni, v Krakově a v Západní Haliči. Nakonec do roku 1841 ve vídeňské Dvorní kanceláři. Ve sbírkách Národního muzea v Praze je uložena jeho kolorovaná kresba s pohledem na východní část Pražského hradu. Vydal místopisné a statistické dílo o Karpatech. Polovinu své knihovny odkázal Českému (dnes Národnímu) muzeu v Praze a zbytek Gymnáziu v Písku.
Stádleckým rodákem je také katolický kněz František Bernard Vaněk, pozdější pelhřimovský děkan, který mj. zřídil poštovnu na Křemešníku a Lidovou záložnu v Pelhřimově. Byl autorem několika knih a zakladatelem časopisů. Pro své vlastenectví a protiněmeckou činnost byl téměř sedmdesátiletý kněz odvlečen do koncentrační tábora v Dachau, kde také v roce 1943 zemřel.
Dalším stádleckým rodákem je literární historik Jan Menšík. Lektor slovenštiny na FF UK. Sestavil čítanky pro různé třídy českých i slovenských škol i literární rukověti k čítankám. Je také autorem několika knih.
Mezi stádleckými rodáky najdeme i režiséra Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě Františka Ladislava Švába. Představoval významnou posilu pro místní spolek Čtenářsko-ochotnický „Jablonský“, který od roku 1940 vedl jako režisér.
Ve Stádlci bývala také židovská komunita. Nejvýznamnějšími osobnostmi, jež z ní pocházely, byli Josef Žalud a Josef Penížek. První byl právníkem a významným činitelem česko - židovského hnutí, v letech 1883 – 1901 působil jako poslanec zemského sněmu, v 90. letech 19. století též jako obecní starší města Prahy. Zabýval se pojišťovacím, stavebním a vodním právem. Je autorem mnoha odborně právnických prací. Josef Penížek byl novinář Jeho tvorba zanechala stopu jak na poli žurnalistickém tak beletristickém. Při svobodné škole politických nauk se stal jedním z prvních učitelů novinářského dorostu. Byl nositelem několika ocenění. Už za mocnářství mu byl udělen titul císařského rady. V únoru 1927 byl vyznamenán polským řádem Polonia Restituta, ale co mu skutečně udělalo obrovskou radost, bylo udělení čestného občanství města Tábora 14. června 1929 jako uznání velikých zásluh národních a zvláště pak o město. Vztah k Táboru a Stádlci nikdy neztratil a můžeme říci, že symbolicky náš kraj mu vše vrátil, když posledním řečníkem na jeho pohřbu byl tehdejší táborský starosta Václav Soumar.
Stádlec je také rodnou obcí hned dvou válečných hrdinů, letců RAF bratrů Jana a Václava Truhlářových. Oba létali jako stíhači, oba byli po sestřelení nad okupovanou západní Evropou zajati. Oba pak byli po únoru 1948 perzekvováni.
Jan Truhlář létal u 312 perutě.Patřil k jedněm z prvních československých stíhačů, kteří byli nasazeni do bojových operací na západní frontě již v prosinci 1939, ale jeho bojová kariéra skončila předčasně o půldruhého roku později, v červenci 1941, kdy se po sestřelení nad okupovanou Francií snesl přímo do náruče Němců, kteří jej zajali. O tři roky mladšímu Václavovi, pilotovi 313 perutě, se o rok později přihodilo totéž. Také on padl do německého zajetí, ale v důsledku svých zranění byl již v říjnu 1943 repatriován zpět do Británie.
O těchto našich rodácích – válečných hrdinech se lze dočíst ve studii o čs. letcích v německém zajetí od vojenského historika Jiřího Rajlicha. Kniha se jmenuje Na nebi hrdého Albionu.
Každý asi už slyšel o slavném českém vynálezci Františku Křížíkovi.
I tato osobnost je spjatá se Stádlcem. Právě v naší obci prožil tento velikán své poslední dny a 22. ledna 1941 zde také zemřel.
Bohužel, ke své velké lítosti však musím konstatovat, že Stádlečtí své významné osobnosti a hrdiny nijak zvlášť nevzývají ani neoslavují. Dnes už nikdo neví o Janu nebo Václavovi Truhlářovi. Dům, kde rodina žila, už nestojí a v obci již ani nežijí žádní příbuzní. Právě v dnešní době, kdy jsou některými politiky relativizovány bezpečnostní hrozby, bychom si měli o to více připomínat naše hrdiny, kteří nám vybojovali svobodu.
Výjimkou je skromná pamětní deska, která připomíná skon Františka Křižíka, ale i ta je míjena bez povšimnutí (možná proto že je umístěna příliš vysoko na budově zámku). Na připomínku svých významných osobností vydal městys Stádlec publikaci pod názvem Osud jménem Stádlec. Tím se snažíme zachovat v paměti naše významné rodáky i jiné osobnosti spjaté s naší obcí. K letošnímu 30. výročí znovunabyté svobody připravil městys Stádlec odhalení památníku obětem holocaustu, kterému padlo za oběť třináct našich občanů. Mělo by to být memento, kam až může vést totalita a nezájem lidí o dění kolem sebe.
MILAN KELICH, starosta městyse Stádlec, nezávislý za STAN
