Jiří Bouček, starosta Svatého Janu pod skalou, Sousedé
Především u mladých, ale také u starších senzitivních lidí se začíná projevovat syndrom klimatické úzkosti. Trauma z toho, že si užíváme na úkor příštích generací. Tito lidé kriticky pozorují krátkozraké konzumní chování většinové společnosti a dávají ho do souvislosti s globálně nepříznivým vývojem životního prostředí a klimatu. Přemýšlejí, jak z této spirály ven. Svým životním stylem, počínaje vegetariánským nebo veganským jídelníčkem přes sdílené bydlení, sdílení různých strojů a dopravních prostředků a konče nechutí cestovat letadly, ukazují, že se lze uskromnit, a přesto žít plnohodnotný život.
Organizují se a různými akcemi a kampaněmi se snaží se působit na veřejnost i na politiky. Když cítí, že jejich apel není akceptován, někteří se uchylují i k aktům občanské neposlušnosti. Spolek Klimažaloba ale používá korektní způsob právního podání podloženého vědeckými studiemi a daty. Soudní moc patří k pilířům demokracie, a pokud máme pocit, že v nějaké oblasti další dva pilíře nejsou dostatečnou oporou a selhávají, je logické přenést váhu právě sem. Žalující strana ani soudce nevymyslí žádné zázračné řešení, ale mohou přispět k aktivizaci potenciálu, který v sobě naše vyspělá civilizace má, k jeho správnému nasměrování a k přeskupení priorit.
Nápad připojit se v naší obci ke klimažalobě na vládu České republiky, připravované stejnojmenným spolkem, byl z mého pohledu logický. Dopady změn klimatu jsou v krajině kolem nás na první pohled patrné, stejně jako časté extrémní výkyvy počasí. V letech 2002, 2011 a 2013 se naší obcí opakovaně prohnaly povodně, ale zlomový byl hlavně rok 2018, kdy vyvrcholila série extrémně suchých let. Rekordní letní teploty vysály z vegetace a zemského povrchu tolik vody, že potok Loděnice (Kačák) prakticky přestal existovat a ztratila se i voda ze studen. Na vegetaci se suché roky projevují s určitým zpožděním - v letech 2019 a 2020 jsme byli svědky prosychání korun listnáčů a hynutí borovic ve velkém. Ačkoliv rok 2020 byl srážkově příznivý, některé procesy v přírodě už jsou nastartovány a okolní lesy dál mění svoji tvář. Museli jsme iniciovat pokácení statných uschlých buků a stále častěji řešíme zatarasení cest a stezek popadaným dřevem. Připojí se tedy naše malinká obec v srdci CHKO Český kras k apelu na českou vládu, aby pro oblast energetiky, dopravy, průmyslu, zemědělství, vědy a výzkumu nastavila jasné klimatické priority?
Naše generace byla od malička vychovávána ve vědomí, že žalovat se nemá. Samotné slovo žaloba nám starším dodnes nahání hrůzu. No a žalovat kvůli ochraně klimatu vládu? Jaká opovážlivost! Proč žalovat tuto vládu, když za spoustu věcí můžou vlády předchozí? A proč to máme dělat právě my, kteří jsme tak bezvýznamní? A proč právě teď, když se vláda zuby-nehty pere s nepříznivou pandemickou situací? Má plné ruce práce a my jí ještě přitížíme. Každý, komu něco vadí, by přece měl začít věci napravovat sám u sebe - jít příkladem a neukazovat na jiné, ať s tím něco dělají. Tohle může žalobníčkovi jen uškodit. Zapíšou ho na černou listinu a už si neškrtne. Nedostane žádnou dotaci, nikdo se s ním nebude bavit…. Podobné argumenty zaznívaly v půli února 2021 na jednání zastupitelstva ve Svatém Janu pod Skalou, když jsme návrh na přistoupení obce ke klimatické žalobě začali projednávat. Jednání se zúčastnil také JUDr. Martin Madej ze spolku Klimažaloba, který do chvílemi emocionální debaty vnesl střízlivý právní pohled.
Protiargumentem počáteční menšiny sympatizantů klimažaloby byly nejen úspěchy podobných iniciativ v zahraničí, ale také připomenutí paralely se situací po Helsinské konferenci z roku 1975, kde se náš stát přihlásil k plnění závazků v oblasti lidských práv, ale v praxi neuhnul ani o píď od normalizačních praktik. Když toto pokrytectví moci začátkem roku 1977 popsali autoři dokumentu Charta 77, brala to většina společnosti jako beznadějné gesto, které povede jen k větší perzekuci. S odstupem pár desítek let se ze signatářů stali hrdinové a jejich počin začal být vnímán jako důležitý a očistný. Tato relativně nedávná zkušenost nám umožňuje vnímat dnešní situaci s nadhledem a nahlížet věci očima našich potomků.
Dnešní mladá generace – a to rozhodně není jen Gréta Thunbergová, ale také miliony středoškoláků a aktivistů z hnutí Fridays For Future a dalších světových klimatických hnutí – bude jednou hodnotit a možná i soudit naše postoje, náš dnešní alibizmus, naši krátkozrakost a možná i neochotu vzdát se pohodlných výdobytků bohaté civilizace. Ano, stát nyní čelí nečekané pandemické krizi, ale ta paradoxně ukazuje, čeho je naše civilizace schopna, když náležitě soustředí své intelektuální kapacity směrem k prioritě, kterou je rychlý vývoj a testování vakcíny. Pandemie možná dává vládám alibi a ospravedlňuje jejich nečinnost v jiných oblastech, ale na druhou stranu je zřejmé, že právě teď je správná chvíle k zamyšlení, kam chceme tento svět směrovat. Nucené omezení mobility lidstva ukázalo, že řada věcí jde dělat jinak. Energetika, průmysl, doprava, školství, kultura – všude je prostor pro nové vize, které zúročí přibrzdění bezhlavého tempa směrem ke stále vyšší spotřebě.
Klimatická žaloba je hlasem zdola, který má naší vládě a institucím připomenout jejich závazky a zodpovědnost, plynoucí ze závěrů pařížské klimatické konference z roku 2015. Jsem moc rád, že se naši zastupitelé většinou hlasů rozhodli ke klimažalobě připojit, a že nás vypjatá debata lidsky nerozdělila. Tento počin vnímám také jako závazek pro nás, občany Svatého Jana pod Skalou, abychom byli citlivější k překrásné a unikátní přírodě, která nás (stále ještě) obklopuje.
Jiří Bouček, starosta Svatého Janu pod skalou, Sousedé
