A stejně jako pohádkový král jsme začali propadat panice a trochu pozdě si uvědomovat, že strom není obyčejný, že je to velká vzácnost, živý organizmus, kterého bychom si měli vážit podobně, jako si vážíme lidského života.
I nám musela Maruška připomenout neobyčejnost těch nejobyčejnějších věcí. V našem případě nahradil tu moudrou dceru pan Milan Peňáz, který jediný si všiml krásy osamělé borovice. Ta již stovky let stráží údolí, ve kterém dříve žili své životy obyvatelé obce Chudobín a dnes je naplněno vodami Vírské přehrady.
A stal se zázrak. My, kteří jsme žili uprostřed zeleně, kterou jsme už téměř přestali vnímat, jsme najednou začali téměř zbožně navštěvovat jeden „obyčejný“ strom. Studovali jsme každý jeho ohyb, každičkou větev, diskutovali o něm, fotografovali ho a svými hlasy ho nakonec přivedli k titulu Evropský strom roku.
Tato anketa, kterou organizuje nadace Partnerství, by mohla být jen jednou z tisíců anket, které slouží pro naši zábavu, ale když vybereme nejlepšího zpěváka, nebo nejkrásnější auto, neděje se dál nic.
Po vítězství Chudobínské borovice mezi evropskými zelenými krasavci už se nedíváme na sousedův strom jen jako na podzimní zdroj obtěžujícího listí, už lépe chápeme, proč chráníme památné stromy a aleje, jsme schopni jet na výlet stovky kilometrů, jen abychom uprostřed ticha obdivovali jeden strom, který ční nad vodní hladinou, nebo se s nadšením hlásíme k výsadbám stromů nových a neočekáváme za to finanční odměnu. Protože odměnou je nám jen dobrý pocit, že jsme udělali něco pro přírodu, která nás sice obklopuje, ale zdaleka není samozřejmá.