V dobách současné konjunktury je sice problém zadlužování domácností méně palčivý, čísla, podle kterých si půjčil na vánoční nákupy každý pátý z nás, ale ukazují mnohem hlubší a horší problémy, jež se nám vymstí v dobách hospodářského ochlazení.
KLESLA: Bič na obchodníky. S regulací maloobchodu raději jen opatrně |
Fakt, že většina půjček během adventu je menší než deset tisíc korun, ukazuje, že řada domácností má problém s tím, čemu se ve firemní sféře říká cash flow management. Tedy správa financí tak, aby byla vždy v podnikové nebo rodinné kase dostatečná rezerva. Samotné zadlužení není problém. Nedávná studie České bankovní asociace a finanční fakulty pražské VŠE ukázala, že úspory českých domácností rostou mnohem rychleji než závazky. Převis našich vkladů na bankovních účtech přesahuje tři čtvrtě bilionu korun. Problém je ale v tom, kdo si půjčuje. Bankéři sice přišli s poněkud poťouchlým heslem „Když je dobře, tak si půjčme, ať je ještě lépe“, ale také s varováním, že se rozevírají nůžky. Mezi těmi, kdo šetří, spoří a investují, a těmi, kdo to prostě neumí, žijí z ruky do úst a půjčují si na zbytečnosti, jako je štědrovečerní nadílka.
Naříkat nad mizernou finanční gramotností v Česku je snad ještě zbytečnější než nad vánočním konzumem. Naše školství dlouhodobě selhává v důležitém úkolu naučit už děti pracovat s penězi, nebo jen pochopit význam úročení, či jen procent. Společná a dlouhodobá snaha o nápravu ze strany ministerstva financí, České národní banky i finančních institucí pak vyznívá žel trochu sisyfovsky. Z hlediska práva máme zákon o spotřebitelském úvěru, který chrání před lichvou a nadměrným zadlužováním, nelze však vše zlomit jen regulací. Potřebujeme nástroje, které budou finančně myslet za Čechy. Nabízí se sáhnout po moderních technologiích i chytrých aplikacích. A také po pomoci behaviorální ekonomie, která se mimo jiné snaží opravovat iracionality v ekonomickém chování. Na nové televizi na dluh v situaci, kdy nemám v kapse dost peněz, totiž není vůbec nic racionálního.
