Titulek i tón článku nepřípustně generalizují historickou událost a sugerují, že „Židé“ jako celek „opravdu“ páchali válečný zločin plošného travičství studní během války v roce 1948. Takové zjednodušení nejenže není vědecky doloženo, ale je i nebezpečně blízké jedné z nejstarších a nejzhoubnějších antisemitských pomluv – představě, že Židé otravují studny.
Židé studny Arabům opravdu trávili. Dokládají to i izraelské archiválie |
Tato lež, zakořeněná ve středověké křesťanské Evropě, vedla k pogromům, pronásledování i masakrům. V době po holokaustu bychom měli být mimořádně obezřetní, jakým způsobem o podobných tématech mluvíme.
Ačkoli je legitimní se vědecky zabývat všemi aspekty izraelsko-arabského konfliktu a interpretovat archivní prameny různými způsoby, povinností novináře, komentátora i akademika je nespouštět ze zřetele dopad svých slov. Tvrzení, že „Židé trávili studny Arabům“, není jen interpretací, ale generalizujícím soudem nad celým kolektivem – a to v čase, kdy antisemitismus v Evropě i globálně znovu sílí a kdy si připomínáme osmdesáté výročí konce holokaustu.
Nepřípustná terminologie
V článku citovaný výzkum Morrise a Kedara, stejně jako údajné archivní materiály, vyžadují kritické čtení. Seriózní historici poukazují na rozpory, nejednoznačnost a absenci jasných důkazů o koordinované biologické válce ze strany Izraele. Vědecká komunita je v této otázce rozdělena – o to více je potřeba se vyvarovat silných soudů, zejména takových, které se snadno mohou stát součástí antisemitismem motivovaných narativů.
Akademická svoboda i svoboda médií patří k základům svobodné společnosti. Ale právě proto je třeba dbát na zodpovědnost, s jakou se zachází s historickými pojmy, kolektivními identitami a morálními soudy. V současné atmosféře, kdy židovské komunity opět čelí výhrůžkám, útokům a démonizaci, nesmíme mlčet, když se do veřejného prostoru vrací terminologie, která byla po staletí nástrojem nenávisti.
Vyzývám novináře, akademiky i veřejnost, aby si byli vědomi váhy slov a přistupovali k dějinám – a zvláště k dějinám Židů a Izraele – s respektem, rozvahou a vědomím jejich důsledků.
Autor je zvláštní zmocněnec pro záležitosti holokaustu, mezináboženský dialog a svobodu vyznání
