Je to ptákovina? Pro většinu lidí zřejmě ano. Teď nás přece zajímají jiné věci. Navíc ten návrh podal Spolek Primer, zatímco podle zákona o Ústavním soudu mohou rušení legislativy přímo navrhovat jen prezident nebo skupiny poslanců či senátorů. Ale ať už to dopadne jakkoliv (nejspíš nijak), opět se nastoluje otázka. Potřebujeme zákony, které stanovují něco, co má být předmětem otevřené a veřejné diskuse?
„Budiž vtesáno do kamene“
Návrh Spolku Primer míří na prezidenta Beneše a zákon o jeho zásluhách. Připomeňme ale, že deklarativní zákony hodnotící roli politiků či státníků máme celkem čtyři. A všechny stále platí, ač působí obrozenecky, jako z 19. století.
V únoru 1930, ještě za prezidentství TGM, schválilo Národní shromáždění zákon zvaný Lex Masaryk. Obsahuje jednu větu: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“ (A dovětek „výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění“.) Znáte někoho, kdo by Masarykovu zásluhu o stát popíral? A přece ji už skoro sto let ukotvuje zákon. Je snad dnešní svoboda natolik v ohrožení, že Lex Masaryk musí být stále na stráži?
Na Ústavní soud přišla žádost o zrušení zákona, že se Edvard Beneš zasloužil o stát |
V dubnu 1990, kdy bylo třeba demonstrovat soulad Čechů a Slováků ve společném státě, přijal parlament zákon zvaný Lex Štefánik: „K ocenění zásluh Milana Rastislava Štefánika na vzniku samostatného československého státu nechť je v budově Federálního shromáždění umístěna pamětní deska s tímto výrokem: M. R. Štefánik sa zaslúžil o vznik společného štátu Čechov a Slovákov.“ Ano, Štefánika si ceníme i dnes, ale musí na to být zákon?
V dubnu 2004 byl podobně přijat Lex Beneš: „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“ Do kamene se již netesalo, jen posílil pocit, že stále nejsme sebevědomou a svobodnou společností. Že i témata určená ke kritické diskusi se musejí zabetonovat zákonem.
Zatím naposledy se totéž opakovalo po smrti Václava Havla v prosinci 2011, kdy zákonodárci okamžitě prosadili zákon ve znění: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.“ Jistě, že se o to zasloužil, ale opět: musí to být ukotveno v zákoně?
Edvard Beneš jako obětní kozel. Co je stále vytýkáno našemu druhému prezidentovi |
Ani parlament, ani soud nemá určovat historickou pravdu
Co by se stalo, kdyby tyto zákony nebyly? Vůbec nic. Ani ve vztahu k TGM, Štefánikovi, Benešovi či Havlovi, ani vůči současné diskusi. Jen by si ti svobodomyslnější oddechli, že se do těchto banálně samozřejmých věcí už nemontuje zákon.
Nejsme v tom sami. Před 20 lety psal kolega z LN Petr Zídek, že francouzský parlament přijal zákon požadující, aby při výuce „byla uznána pozitivní role francouzské přítomnosti v zámoří, zejména v severní Africe“. A o protestu tamních historiků, který ten zákon vyvolal.
Slova z jejich protestní petice stojí za ocitování i dnes, neboť se týkají i českých zákonů typu Lex Masaryk, Štefánik, Beneš či Havel: „Historie není náboženství. Historik nepřijímá žádné dogma, nerespektuje žádný zákaz, neuznává žádné tabu. Může vadit. Historie není předmětem práva. Ve svobodném státě nepřísluší ani parlamentu, ani soudním institucím, aby určovaly historickou pravdu.“
Co by napsal Husák? Nač bychom se mohli těšit, kdyby v „obálce TGM“ pokračovali jeho nástupci |
Pokud nám toto nedojde, pokud budeme nadále žít v přesvědčení, že vztah k historii a jejím osobnostem má stanovit zákon přijatý podle aktuální většiny v parlamentu, mohli bychom se dočkat různých překvapení. Třeba zákona, který by ukotvil, že Tomio Okamura je ruský kolaborant.
