Cožpak neznají logický princip, že z toho, co bylo a je nikdy nevyplývá, co bude? Z minulosti budoucnost číst nelze, protože pod povrchem reality číhají trendy netušené a často také nespočítatelné. Četl jsem už stovky předpovědí velevážených institucí o tom, kdy dojde uhlí, plyn a ropa, o kolik stoupnou hladiny moří, kolik budeme mít obyvatel a kolik z nich umře hlady. Nedostatek surovin je však stále v nedohlednu a na lidstvo už doléhá víc obezita než hlad. Řekl bych, že to mají, na rozdíl od těch, co se údajně opírají o vědu, kartářky tak fifty fifty, zatímco tihle jsou ve svých omylech dokonalí na dobrých devadesát procent.
Příklad za všechny: někdy před dvanácti lety hlásila prognóza Českého statistického úřadu (ČSÚ) pokles obyvatel do roku 2010 na osm miliónů a máme jich dnes deset a půl. Baťova zlínská univerzita si kdysi troufla předpovědět, že do konce minulého století bude mít Československo dokonce miliónů čtyřicet.
Můj dávný profesor ekonomické statistiky nás přísně před každou předpovědí varoval. I kdyby neexistovaly krize, války, revoluce, či pandémie, jsou všechny měřitelné sociální trendy zajímavé jen jako analýza současnosti, a (ceteris paribus) tedy při zachování všech faktorů, mohou platit ještě na několik let dopředu. Proč se tedy tou dětinskou hrou všichni tolik zabývají? Senzacechtivost, varování, apokalyptická hysterie? Nebo nám chybí optimismus a víra v prozřetelnost?
Podle nedávné věštírny ČSÚ se za padesát let budou Češi dožívat v průměru (!) neuvěřitelných devadesáti let, a společnost bude mít 32 % důchodců. Tereza Štyglerová z onoho ústavu je přesvědčena, že dnešní trend bude pokračovat, protože se stále zlepšuje životní prostředí. Myslím, že by tuhle paní měli okamžitě odvézt do jiného ústavu. Vždyť se od roku 2 000 u nás ovzduší stále a výrazně zhoršuje.
Všechno je jinak. Generace, jež se dnes dožívá 74 – 80 let je výběrová a houževnatá generace. V době vysoké úmrtnosti kojenců přežila navíc tvrdé dětství, válku i zlá padesátá léta. Podle sociologických průzkumů to dnes vypadá, že nám méně dřiny a více zábavy, lepší strava i lékařská péče a mnohem více životní volby do budoucna k ničemu není. Indikátor rozvodů a rozchodů, čili téměř masový krach partnerských vztahů a tím i poškození následných generací, u nichž se objevují stavy nejistoty, úzkosti a deprese, drogy, násilí a kriminalita ve stoupající míře, ukazuje, že neurotické a alergické děti devadesátých let se navzdory lékařské péči budou dožívat kratšího věku. Když k tomu ještě připočteme vysoké procento jedináčků, singles, či obézní mládeže živící se kolou a hamburgery před počítačem, nemluvě o tom, že klesá průměrná kvalita populace i zneužíváním medicíny (přehnaná záchrana postižených a předčasně narozených, zneužívání antibiotik a pod.), vypadá to, že by budoucí ministři sociálních věcí mohli klidně spát. Je jisté, že dlouhověkých důchodců začne jednou ubývat.
Ksakru! Teď já sám tvrdím, že je v budoucnu něco jisté. A co když tu bude úplně jiná populace, zcela jiné kultury? Demografický propad českého etnika je přece nepopiratelný, a ještě nikdy v historii se zhroucení porodnosti u stejné skupiny obyvatel nezastavilo.
Zajímavá hra, tohle věštění, nemyslíte? Jak úžasná je budoucnost a kolik fantazie se do ní vejde!
