Návrh předchozí vlády měl celou řadu větších či menších nedostatků. Některé změny navržené nynější vládou jsou tak zcela na místě. Došlo například k redukci o devět miliard korun u očekávaného navýšení příjmů pramenícího z nedávno schválené nové legislativy zaměřené na daňové úniky spjaté se zaměstnáváním a obecněji s příjmy fyzických osob (zavedení Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, novela zákona o zaměstnanosti).
Hustá mlha nejasností
Dále byl o zhruba dvanáct miliard snížen očekávaný příjem z dividend. To je ovšem položka, která se zvenčí velmi špatně hodnotí. Do značné míry totiž jde o očekávaný příjem z firmy ČEZ, tedy téma, o kterém by podle ostrých výtek České národní banky z nedávné minulosti ministerstvo financí nemělo příliš komunikovat, aby to nevytvářelo nezdravé poryvy na burzovní ceně akcií této firmy. Proto je tato položka v komentářích ministerstva zahalena hustou mlhou nejasností a nezbývá než doufat, že nové číslo je správnější než to staré.
V pořádku je nejspíš navýšení dotace ze státního rozpočtu pro Státní fond dopravní infrastruktury. Díky tomu nebude třeba pozastavovat (což je drahé) tolik už dříve rozjetých dopravních staveb, které – pokud jsou dobře naplánovány a realizovány – by měly české ekonomice přinést v budoucnu zvýšení prosperity.
Vyšší schodek rozpočtu? Vláda mění pravidla, aby nemusela měnit sliby |
Jiné zřetelné změny oproti Fialovu návrhu jsou už spornější. Například na sociální dávky chce Babišova vláda dát dodatečných sedmnáct miliard. Detailní propočet, který prokazuje, proč a u kterých konkrétních dávek předchozí kabinet očekával čerpání nižší o tak velkou sumu, ovšem zatím zveřejněn nebyl. Přitom o problému „podseknutých“ výdajů na dávky v návrhu Fialovy vlády mluví zástupci hnutí ANO už od loňského října. Toto mlčení o detailech bohužel trochu vyvolává podezření, že žádný opravdu průkazný propočet vláda ve skutečnosti nemá, a tedy že navýšení výdajů na dávky zas tak ukrutně nezbytné není.
Zdánlivě bohulibě možná zní informace, že oproti předchozímu návrhu jsou v tom novém o jedenáct miliard nižší provozní, dotační a investiční výdaje. O úspory se mohutně snažila i předchozí vláda – stačí si vzpomenout na tolik propíraný takzvaný ozdravný balíček ohlášený v květnu 2023. Teď se dozvídáme, že noví ministři našli více než desetimiliardové úspory po pouhých několika týdnech v úřadě. Vyvstává tak otázka, co přesně je to za úspory a zda jde o úspory skutečně rozumné.
Z kapes našich následovníků
Podíváme-li se na rozpočet jako celek, jednou z klíčových otázek je, zda v něm nejsou financovány běžné potřeby na dluh, tedy z kapes našich následovníků. Takový postup je zjevně nefér, protože další generace obyvatel Česka budou potřebovat z peněz, které vyberou, financovat své vlastní potřeby, nikoliv hradit účet za potřeby naše, dnešní.
Žít do jisté míry na úkor budoucích generací bohužel navrhoval už Fialův kabinet: deficit v jeho návrhu činil 286 miliard, ale z toho na investice bylo určeno jen 272 miliard. Plán tedy byl „ukrást si“ z budoucnosti čtrnáct miliard.
Vláda navrhla schodek 310 miliard. Můžou za to ti před námi, říká Schillerová |
Nynější vládní návrh jde v tomto nepěkném směru ještě dál. Po doplnění výdajů na dálnice ale naopak škrtnutí výdajů na Dukovany v něm mají investice objem nejspíš maximálně kolem 280 miliard (na přesný výpočet není dost informací). Po odečtení této sumy od celkového deficitu vidíme, že částka braná z kapes budoucích generací se zvedla na minimálně třicet miliard.
Jednoznačné porušení zákona
Druhým odpudivým rysem nového návrhu jako celku je konflikt s příslušnou legislativou. Ze zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (a dalších zákonů) v kombinaci s aktuálními makroekonomickými výhledy plyne, že návrh letošního rozpočtu (bez výdajů na Dukovany a s výdaji na obranu ve výši jen těsně nad dvě procenta HDP) by neměl vést k deficitu nad limitní úroveň někde kolem 250 miliard. Navržený deficit 310 miliard je daleko vyšší.
Ministerstvo financí přišlo s tvrzením, že zmíněný zákon se vztahuje jen na návrh sestavený v řádném termínu (rozumí se v září předchozího roku), „nikoliv na jeho novely či úpravy“. Já v příslušných paragrafech toto omezení jejich účinnosti nikde nevidím. Z mého pohledu tedy návrh porušením zákona jednoznačně je.
Vadí vám, že se návrh státního rozpočtu dostává do konfliktu se zákonem ?
I kdyby se ovšem podařilo ministerstvu financí najít nějakou pro něj příhodnou obskurní interpretaci litery českých zákonů, bude návrh každopádně v jasném rozporu s jejich duchem. Rozpočtovou odpovědností se rozumí, že deficity v navrhovaných rozpočtech nepřesahují určitý dobře zvážený a pak do zákona vložený limit (který mimochodem bere v potaz i stav ekonomiky). Nevidím žádný rozumný důvod, proč by dodržování takového limitu mělo být znakem rozpočtové odpovědnosti v tradičním zářijovém termínu, ale už ne o pár měsíců později.
O výši limitu v zákoně můžeme – ba měli bychom – vést uvážlivou debatu; ta nás možná dovede k rozhodnutí limit posunout na vyšší úroveň. V tuto chvíli by ale nynější platný limit měl být pro vládu nepřekročitelný. Jinak vláda vyšle signál, že Česko je teď zemí, kde vláda začíná porušovat zákony, a kde je tudíž porušování zákonů v pořádku. A to by vůbec nebylo dobré.
