Zejména pro mnohé vedoucí pracovníky ve státní sféře přinese konec provizoria úlevu. Během provizoria platí základní pravidlo, že celá rozpočtová sféra nesmí v každém jednom měsíci utratit víc než jednu dvanáctinu celkových výdajů původně naplánovaných pro předchozí kalendářní rok. Z toho plyne, že celá sféra měla na útraty letos v lednu, v únoru a dosud i v březnu o zhruba tři procenta méně peněz, než kolik skutečně bude mít k dispozici podle právě schváleného zákona.
Nejspíš ještě bolestnějším důsledkem provizoria ale je, že onen limit je balíkem dostupným pro rozpočtovou sféru jako celek, přičemž o rozdělení peněz z tohoto balíku v rámci jednotlivých měsíců rozhoduje primárně ministerstvo financí. A to pochopitelně rozděluje takto omezené prostředky nerovnoměrně: do určitých prioritních položek (třeba platů, dávek nebo úrokových plateb) posílá peníze v plné aktuálně platné výši, zatímco ostatní položky dostávají o to méně a musejí na dorovnání počkat až právě na okamžik, kdy provizorium skončí.
Koalice prosadila rozpočet a schodek 310 miliard. Poslanci překvapili Schillerovou |
Hodně můžou během provizoria trpět například investice. Jsou zpravidla nemandatorní, a tudíž není právně vzato problém je odložit na dobu po skončení provizoria. Naštěstí většina plateb za veřejné investice probíhá spíš až v pozdějších částech kalendářního roku. Pokud tedy provizorium trvá jen prvních několik málo měsíců, jako tomu bylo v roce 2022 a jako tomu nejspíš bude i letos, veřejné investice jím nijak fatálně neutrpí.
Problematická cifra
Bez povšimnutí by neměl zůstat fakt, že po státním rozpočtu sněmovna následně schválila také rozpočty státních fondů. Tedy mimo jiné i Státního fondu dopravní infrastruktury – ano, toho fondu, jehož rozpočet na letošní rok Fialova vláda loni na podzim zcela nepochopitelně (a v rozporu s legislativou) navrhla s mankem v rozsahu téměř 40 miliard korun. Nová vláda dotaci fondu navýšila a navrhla rozpočet jako vyrovnaný.
Tato a některé další změny ve schvalovaných rozpočtech směrem k celkově výrazně vyšším výdajům a mírně nižším příjmům ovšem měly jediný možný následek: plánovaný deficit se zvýšil z 286 miliard korun navržených ještě kabinetem Petra Fialy na finálně schválených 310 miliard korun. Což je cifra problematická hned ze dvou hledisek.
Přijde vám schválený rozpočet se schodkem 310 miliard problematický?
Zaprvé je problematická z pohledu platné české legislativy. Návrh Fialovy vlády v rámci výdajů obsahoval dvě položky (příspěvek na změny v elektrárně Dukovany a část výdajů na obranu nad dvě procenta HDP), které se dají hradit na dluh nad rámec limitu plynoucího ze zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Babišův tým ovšem při úpravách tyto dvě položky vyškrtl a namísto nich navýšil jiné typy výdajů, které žádnou výjimku nemají. Onen více než třísetmiliardový deficit je proto zhruba šest desítek miliard nad zákonným maximem.
Ministryně financí Schillerová tento postup hájí tvrzením, že na tuto konkrétní situaci se zmíněný zákon nevztahuje. Nicméně žádnou solidní právní analýzu k tomu nezveřejnila.
Dál se ministryně hájí tím, že schválený deficit státního rozpočtu je v souladu s tříprocentním základním evropským limitem na schodky celých veřejných financí: tři procenta českého HDP by měla letos činit kolem 270 miliard korun, což po navýšení o očekávaný přebytek zbylých částí sektoru vládních institucí (zejména kraje a obce) v objemu několika desítek miliard vskutku dává státnímu rozpočtu možnost plánovat na tento rok sekeru mírně přes tři stovky miliard.
V rozporu s duchem zákonů. V čem tkví plusy a minusy nového návrhu státního rozpočtu |
Aktuální podoba národní normy je ovšem, jak už bylo uvedeno, o desítky miliard korun přísnější. A v takovém případě by zákon o státním rozpočtu samozřejmě měl být v souladu i s ní. Ale prostě není. Dodržováním zákonů se dnešní Česko netrápí.
Z peněz našich potomků
Druhý problém schodku 310 miliard korun je etický. Ve smyslu mezigenerační spravedlnosti jsou schodky přijatelné jen v tom objemu, v němž se v daném roce zvýší celková hodnota veřejného kapitálu – tedy dálnic, elektráren, škol a podobně. Přijatelné jsou takovéto schodky proto, že díky vyšší hodnotě veřejného kapitálu budou mít další generace víc příjmů, z nichž ty předchozí schodky snadno splatí, a ještě jim něco zbyde na lepší živobytí.
Navýšení hodnoty veřejného kapitálu lze letos realisticky očekávat orientačně v objemu kolem sto miliard korun. Více než třísetmiliardový schodek je daleko větší. Jinak řečeno, tento schodek znamená, že na dluh, a tedy z peněz našich potomků, budeme egoisticky hradit i část výdajů na náš dnešní život. Jak vidno, dnešní Česko se netrápí nejen dodržováním zákonů, ale ani ohledy vůči budoucím generacím.
