Problém je v tom, že jednoduché doplnění rozpočtového návrhu nynější vlády o další desítky miliard výdajů by samo o sobě nebylo legální. Z rozpočtu navrženého dosluhující vládou pro rok 2026 totiž plyne strukturální deficit vládního sektoru (deficit očištěný o stav ekonomiky a o jednorázové nebo mimořádné výdaje) ve výši 1,7 procenta HDP.
Je tedy téměř na stropě (1,75 % HDP) plynoucím ze zákona o rozpočtové odpovědnosti. A tak pokud by byly výdaje v návrhu nově zvýšeny o víc než pouhých zhruba 5 miliard korun, výsledný schodek už by se dostal do rozporu s tímto zákonem. (Nechme teď stranou obecnější otázku, jestli je vůbec správné stanovovat pro rozpočtové deficity nějaký podobný limit.)
Možností postupu přichází v úvahu několik. Zaprvé, nová vláda by se mohla rozhodnout, že nějaké rozpočtové výdaje (buď ty obsažené v aktuálním návrhu, nebo navržené nově, nebo nějakou směs obojího) v objemu Babišem postrádaných šedesáti miliard označí jako jednorázové nebo mimořádné. Do strukturálního salda (a tudíž do zákonného limitu) by se takové výdaje nepočítaly.
Vláda schválila návrh státního rozpočtu se schodkem 286 miliard korun |
Tento postup má háček: například standardní investice do dálnic označit za jednorázově nebo mimořádné výdaje rozhodně nelze. Speciální variantou by bylo navýšení výdajů „na obranu“ (kam lze podřadit i jisté druhy výdajů na zmíněnou výstavbu dálnic). Konkrétně pro výdaje na obranu – nad jistý objem, který je naplněn už ve stávajícím rozpočtovém návrhu – totiž byla loni schválena výjimka ze zákonného limitu pro rozpočtový schodek, a to i pro takové obranné výdaje, které nejsou jednorázové nebo mimořádné. Využití této cesty by tedy muselo být založeno na velmi kreativní interpretaci navržených výdajů.
Druhá možnost je přepracovat makroekonomickou prognózu v naději, že z ní vyplyne vyšší nominální HDP (jmenovatel pro výpočet zákonného limitu) a vyšší daňové příjmy (což by snížilo čitatel), takže by týž zákonný limit 1,75 procent HDP najednou odpovídal vyššímu schodku vyjádřenému v miliardách korun. Ovšem šedesát miliard korun odpovídá dobrým sedmi desetinám procenta HDP; tak velké zlepšení ekonomického výhledu lze z dat přišlých od dokončení nynější prognózy (tj. od srpna) vykřesat jen stěží.
Posun zákonného limitu?
Třetí možnost plyne z toho, že uvedený zákonný limit na deficit se ve skutečnosti týká nikoliv jen hospodaření samotné vlády, nýbrž celého takzvaného sektoru vládních institucí. Tam kromě vlády celostátní (tzv. centrální vlády) patří i „vlády“ krajské a obecní, a navíc i zdravotní pojišťovny. Babišův kabinet by tedy mohl ohlásit zlepšení prognózy salda hospodaření té části vládního sektoru, které se státní rozpočet netýká.
Návrh z dílny Fialovy vlády předpokládá, že veřejné rozpočty mimo státní rozpočet skončí příští rok s přebytkem v objemu kolem 70 miliard korun. (Očekává tak pokračování letité tradice nesmyslně vysokých přebytků v této části českých veřejných financí.) Pokud by se nová vláda rozhodla, že bude zničehonic čekat od této části veřejného sektoru přebytek o dalších šedesát miliard vyšší, asi by to narazilo na velké pochybnosti Národní rozpočtové rady. A mělo-li by se toto navýšení odehrát konkrétně na příjmové straně, nejspíš by se důrazně negativně vyjádřil i Výbor pro rozpočtové prognózy; jeho stanovisko ke své prognóze příjmů veřejné kasy si vláda musí vyžádat předtím, než svůj návrh státního rozpočtu pošle do Sněmovny.
Bude opoziční smlouva 2? Asi ne, ale pro stabilitu vlády by byla lepší než chystaná koalice |
Konečně poslední možností je, že si nová vládní koalice prostě krapet povolí samotný normativní opasek: že legislativním procesem rychle protlačí posun zákonného limitu ze zmíněné hladiny 1,75 % někam do okolí 2,45 %. Je ovšem otázka, do jaké míry by u české, spíš konzervativně a protischodkově naladěné populace bylo takové uvolnění rozpočtové disciplíny politicky průchodné dnes, kdy ekonomika není zasažena žádným novým výrazně negativním šokem, jako byla dejme tomu covidová pandemie. Snad jedině že by nová vláda oznámila, že za výrazně negativní šok pokládá celkové hospodaření končící vlády.
