A zároveň je to taky to, co v kostce ukazuje, jak bude následující rok vypadat náš život, jestli ho budeme mít kvalitní, tudíž dobře zaplacené učitele a úředníky, jestli budou fungovat dobrovolní i profesionální hasiči, zda se dokončí rozestavěné dálnice a miliony dalších věcí. A navíc to má vliv i na budoucnost, dokonce na naše děti, protože zákon o státním rozpočtu určuje, jestli se stát bude dál zadlužovat, či dluhy splácet. Není divu, že spousta ekonomů, novinářů i politiků státní rozpočet komentuje.
Něco jako klínopisné tabulky
Jenže už celá léta, ba více než desetiletí, je s rozpočtem zásadní problém. Nikdo nebo skoro nikdo se v něm pořádně nevyzná. Stačí se podívat na ty spousty tabulek a stran zdůvodnění se skrytými, leč důležitými čísly krčícími se kdesi uprostřed mezi spoustou balastu. Kdysi se tradovalo, že jediný člověk, který se skutečně vyznal ve státním rozpočtu, byl dlouholetý náměstek ministra financí Eduard Janota. Jenže ten už dávno zemřel a kdo (jestli vůbec někdo) se vyznal ve státním rozpočtu od té doby, je zahaleno hlubokým tajemstvím.
Schodek rozpočtu stoupne na 286 miliard. Prohloubí se i kvůli dostavbě Dukovan |
Navíc letos je s návrhem rozpočtu situace ještě zamotanější. Návrh předložený ministrem financí Zbyňkem Stanjurou je ohlodaný na kost, chybí některé tabulky, chybí slovní zdůvodnění rozpočtu, je vidět, že návrh prošel změnami na poslední chvíli a některá čísla k sobě nepasují. Zkrátka vypadá to tak, jako kdyby autoři rozpočtu vsadili na jinou taktiku, ale se stejným výsledkem jako vždy: místo aby mlžili ohledně rozpočtu množstvím, mlží vynecháním určitých věcí. Výsledek je stejný, srozumitelnost nejdůležitějšího zákona se občas pro občany i politiky blíží klínopisným tabulkám. Na ty ovšem aspoň existují odborníci, co je dokážou dešifrovat.
Další podivnou věcí současného návrhu rozpočtu je to, že zjevně neodráží politické priority vládních stran. V rozpočtu je třeba méně peněz na dopravu, na školství (tam je to trochu složitější, protože část věcí se bude platit jinak, nicméně peníze na sliby vlády jaksi chybí) nebo třeba na digitalizaci a zdravotnictví než loni. Přitom jde o pokles v absolutních číslech, bez zohlednění inflace. A to vše slibují zlepšit vládní strany. Bez peněz to ovšem nejde, takže je to vzkaz voličům koaličních stran, že na ně jejich vláda kašle? Možná, ale jde buď o metodu Zbyňka Stanjury škrtat v tabulce od spodních řádků či prostě náhodně, nebo o projev sporu uvnitř vládní koalice i uvnitř ODS.
Stanjura seznámil ministry s parametry rozpočtu, počítá i s národními dotacemi |
Třeba jen vládní strany a někteří vládní politici realisticky usoudili, že v této sestavě už vládnout nebudou a chtějí pro sebe získat výhodu na úkor ostatních. Někteří ministři budou mít formálně větší rozpočet, jiní menší. Aby pak ti „bohatší“ vstoupili případně do jiné vlády nebo jen potopili ty „chudší“ v rámci koaličního či dokonce vnitrostranického boje.
Návrh, podle kterého se nepojede
Ale aby to nebyla jen snaha kritizovat vládu. Celkově není návrh rozpočtu tak špatný a často kritizovaný schodek ve výši 286 miliard není zase tak hrozný, jak se z kritiky opozice zdá. Jednak je tu stále možnost rozumně si vypůjčit, a jednak po očištění o inflaci by to byl vlastně – vyjma loňska – nejnižší schodek za premiéra Petra Fialy. A vláda přitom výrazně zvyšuje výdaje na obranu, podporuje stavbu jaderné elektrárny…
Srpnový schodek činí 165,4 miliardy. Je šestý nejhorší od vzniku Česka |
Nicméně to vše je jedno. Důležité totiž v tomto případě nakonec je jen to, jak návrh rozpočtu vypadá. Na realitě záleží méně než kdy dříve. Nejspíš vůbec. Podle tohohle návrhu se nejspíš nikdy nepojede. Opoziční politici už prohlásili, že pokud budou ve vládě, což zřejmě budou, rozpočet změní. Je to jejich svaté právo, rozpočet má odrážet priority vlády a ne aby ho vládě ordinovala ta předchozí v podobě, se kterou nový kabinet nesouhlasí. Celá debata o rozpočtu se tak dostává do nového opravdu fantastického světa mimo jakoukoliv realitu.
