Zástupci chystané koalice vyzývají dosluhující vládu, aby svůj návrh (s případnými úpravami) předložila nynější sněmovně znova. Ta by ho sice jistě neschvalovala, protože už začátkem listopadu končí, ale aspoň by ho mohla oficiálně poslat zpátky k přepracování. Na ministerstvu financí by se díky tomu mohly rozběhnout práce na změnách v návrhu.
Dosluhující vláda výzvu k zaslání nějakého návrhu sněmovně rezolutně odmítá. A žádá, aby nová koalice sestavila svůj vlastní návrh poté, co noví ministři nastoupí do úřadů.
Nevidíme smysl v tom, abychom znovu předkládali rozpočet, řekl premiér Fiala |
Tento postoj je snad motivovaný politicky. Onen už zaslaný návrh je teď v koši, takže jeho další tepání novou koalicí nedává velký smysl. Kdyby byl zaslán do sněmovny znova, byl by formálně platný a kritika novou koalicí by se zdála víc na místě. Čistě z pohledu ekonomiky je ale nutno dát nastupující garnituře za pravdu, že liknavost dosluhující vlády je škodlivá.
Když pozměňovací návrhy jsou chucpe
Celá věc má nicméně ještě jeden háček, který svědčí naopak ve prospěch této liknavosti. Když bude návrh zákona, se kterým bude sněmovna pracovat, pocházet z dílny nynější vlády, pak jakékoliv pozměňovací návrhy poslanců nové koalice budou pozměňovacími návrhy věcně vzato nevládními, opozičními. Naproti tomu ale pokud do sněmovny půjde až návrh zákona vypracovaný novou vládou, měl by veškeré návrhy z hlav zástupců nové koalice obsahovat už ve chvíli, kdy přichází do sněmovny.
Sněmovna je tu totiž především od toho, aby projednávala, jak chce vládní návrhy změnit opozice, nikoliv jak je chce změnit samotná vládnoucí koalice. Pozměňovací návrhy vládních poslanců jsou v logice parlamentní demokracie tak trochu chucpe – pochopitelně s výjimkou „technických“ návrhů motivovaných třeba tím, že byly ve vládním návrhu objeveny chyby nebo že se od okamžiku jeho schválení vládou změnily relevantní okolnosti.
Proč vláda nechce poslat rozpočet i nové Sněmovně? Nejde jen o poraženectví |
Proč jsou vládní pozměňovací návrhy (jiné než technické) nežádoucí? Oproti přípravě zákona před schválením vládou mívají poslanecké návrhy často nižší kvalitu, a to z odborného i právního hlediska. Vládní návrhy jsou (nebo by přinejmenším měly být) daleko líp a důkladněji zdůvodněné, propočtené a připravené na vnoření do existující legislativy.
Tento rozdíl je zcela přirozený. Vláda má na přípravu svého návrhu daleko větší časovou, lidskou a informační kapacitu než poslanci. Včetně dodatečné odborné (a ano, i zájmové, lobbistické) kapacity, která je zapojena v podobě připomínkových řízení; během nich se k návrhům vyjadřuje vždy nebo ad hoc řada relevantních vnitřních i vnějších subjektů počínaje všemi ministerstvy a Legislativní radou vlády přes Českou národní banku, Národní rozpočtovou radu nebo Český statistický úřad až po různé oborové asociace.
Naproti tomu poslanecké pozměňovací návrhy často přicházejí na poslední chvíli (občas i pozdě v noci), v rychlosti, jen s velmi stručným a nekvalitním zdůvodněním. Proto je také často obtížné daný poslanecký pozměňovací návrh zpětně hodnotit – mnohdy totiž není zcela jasné, o jaké předpoklady, úvahy a propočty se opíral.
Otázka nikterak triviální
Dá se namítnout, že výše salda rozpočtu je proti poslaneckým návrhům chráněna. Sněmovna je ze všeho nejdřív, hned v prvním čtení vládního návrhu rozpočtu, povinna schválit základní parametry rozpočtu včetně salda (ledaže se rozhodne vrátit návrh vládě). Pozměňovací návrhy – ať vládní, nebo opoziční – přicházejí v úvahu až ve druhém čtení. Případné poslanecké návrhy, i kdyby byly sebehůř připravené, už tedy mohou vést pouze ke změnám příjmů a výdajů v rámci daného salda.
I tak ale můžou vést k tomu, že výsledný celkový makroekonomický dopad rozpočtu bude výrazně jiný (stačí navrhnout například přesun desítek miliard z investic dejme tomu do platů nebo důchodů). A vždycky je lepší, když je takový dopad vyhodnocen pořádně, už v rámci přípravy vládního návrhu.
Fialova vláda poruší zákon, pokud znovu nepředloží rozpočet, zaútočil Babiš |
Snad nejslavnějším – protože z hlediska rozpočtových důsledků dramatickým – příkladem poslaneckého a přitom vládního pozměňovacího návrhu byl návrh na redukci zdanění mezd (takzvané zrušení superhrubé mzdy) podaný v říjnu 2020 v období sněmovního projednávání vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2021. Návrh s dopadem na veřejné rozpočty v mamutí výši kolem dvou procent HDP podal v roli poslance tehdejší předseda vlády; popisu zdůvodnění a dopadů byly v návrhu věnovány pouhé dvě stránky A4. (Pro přesnost: Návrh ve skutečnosti nebyl tak docela vládní, protože pak pro něj někteří poslanci tehdy vládních stran nehlasovali, a naopak ho podpořili někteří poslanci tehdejších opozice.)
Otázka (ne)zaslání nového návrhu nynější vládou do sněmovny tedy není triviální. Pokud vláda návrh nezašle, okamžik dokončení nového návrhu rozpočtu se tím nejspíš oddálí. Na druhé straně ale projednávání tohoto nového návrhu dostane větší disciplínu – tedy aspoň za předpokladu, že nová vláda zformuluje svůj návrh rozpočtu kompletně už před jeho odesláním do sněmovny, takže její vlastní poslanci už žádné významné pozměňovací návrhy podávat nebudou.
