V praxi to ale funguje stejně tak, že když něco stát činí, posiluje to v občanech pocit normy. Stíhá-li justice „blbé řeči“ či nošení „blbých odznaků“ podle paragrafů o podpoře genocidy, leckdo si řekne, že stát „blbne lidem hlavy“.
Ale pozor, něco podobného platí i pro přízemnější témata, jako je otevírací doba v obchodech v době svátků. Tedy v době, kdy podle zákona panují dny pracovního klidu či volna.
Volný den pro lidi, ale ne pro obchody
Ta otázka je v praxi velmi prostá. Proč jsou na 1. května (Svátek práce, svátek zamilovaných, svátek máchovských romantiků) obchody otevřené, ale 8. května (Den vítězství, myšleno ve druhé světové válce) zavřené?
To zavření neplatí na sto procent. Týká se obchodů s rozlohou prodejní plochy nad 200 metrů čtverečních. Má výjimky na pražském letišti, hlavním nádraží v Praze a Brně či prodejnách Billa u benzinek. Ale pro běžné občany zhruba platí, že „je zavřeno“. Jenže zavřeno je jen 8. května, nikoliv 1. května, ačkoliv po oba dny jít do práce nemusí.
Měly by být obchody během státních svátků otevřené?
Je to typická ukázka něčeho, co lidem „blbne hlavy“. Ano, stát může říci, že takhle to stanoví zákon. Může říci, že 8. květen patří mezi státní svátky, ale 1. květen jen mezi ostatní svátky. Může tasit i jiné argumenty. Jenže občan pořád nerozumí tomu základnímu. Proč se ten rozdíl promítá jen do otvírací doby obchodů? Je-li po oba dny – na státní svátek i „ostatní svátek“ – pracovní volno, proč neplatí totéž i pro obchod?
Toto je moment, kdy člověk, občan, volič získává pocit, že stát mu „blbne hlavu“.
Kde se vzalo Velikonoční pondělí
A pozor, tady nejde jen o svátky sekulární, jako je 1. a 8. květen. Na totéž narazíme u svátků duchovních. Třeba o Velikonocích. Žijeme v zemi, kde se raději ani neptáme, kolik lidí ví, že Velikonoce – nikoliv Vánoce – jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Připomínkou ukřižování a vzkříšení.
Zato každý už drahně let ví, že o Velikonocích bude mít čtyřdenní volný víkend. Od Velkého pátku přes Bílou sobotu, neděli (vzkříšení) po pondělí. Ale opět se vtírá otázka. Proč – když už jsme od státu dostali čtyřdenní volný víkend – jsou obchody zavřené jen v pondělí? V den, který je z těchto svátků nejvíce okrajový?
Zavřené obchody o svátcích. Jsou Češi křesťané, milovníci konzumu, či štvanci vlastní pohodlnosti? |
Má-li se svátek skutečně uctít, má-li se uctít tak, že nepanuje jen pracovní klid, ale zůstanou zavřené i obchody, mělo by se tak dít na Velký pátek či na Bílou sobotu či po oba ty dny. Leč neděje se. Přesněji děje se tak jen v pondělí a hodně lidí by jen těžko dokázalo vysvětlit, co se tímto dnem pracovního volna vlastně připomíná.
I toto je moment, kdy si lidé posilují dojem, že stát jim „blbne hlavy“. Že i když státu role vychovatele nepřísluší, v těchto případech má fungovat jako osvětář a srozumitelně vysvětlit, proč se na Velikonoce obchody zavírají jen v pondělí. Nikoliv na daleko významnější Velký pátek či Bílou sobotu.
Vsaďte se, že se to nezmění
Proč to stát nevysvětluje? Inu proto, že se tak ve Sněmovně dohodli zákonodárci. Můžeme jen spekulovat proč. Zda třeba politické strany, které se zaklínají hesly typu „naši lidi“, vědí, že „naši lidi“ mají zakódováno volné Velikonoční pondělí (rozuměj se zavřenými obchody) už z dob normalizace. Z doby, kdy stát ani Velký pátek, ani Bílou sobotu nesvětil, neboť by to neodpovídalo „vědeckému světovému názoru“ a „vedoucí roli KSČ“.
Takto můžeme spekulovat už deset let. Od novely zákona z roku 2016, která to tak stanovila. A vsaďte výplatu, že takto budete moci spekulovat i za rok, za dva, za tři…
