PŘEHLEDNĚ: 48 osobností, které dostaly státní vyznamenání od prezidenta |
Ale jisté trendy za pozornost stojí. Se zjednodušením lze říci, že letos prezident vyznamenal lidi již bezpečně mrtvé či nedávno zesnulé (Vojta, Nechanský, Němcová, Drábová, Motejl), ale to je tradice, která se již táhne. Další segment tvoří fanoušci dosavadního establishmentu, liberální demokracie a zápasu proti „kolaborantům s Ruskem“ (Svěrák, opět Drábová, Pánek). A pak je tu širší skupina neutrálů, ať už vojáků, sportovců (Navrátilová), vědců, technologů, „kulturníků“ (dirigent Jakub Hrůša) či výjimečných občanů.
Souhlasíte s osobnostmi, které byly 28. října vyznamenány?
Jisté je, že – tak jako u nobelistů či laureátů Oskara – se budou vyznamenaní kádrovat. Že to kádrování nevyzní neutrálně. Nad Petrem Pavlem se bude vznášet ortel, že vyznamenal „ty svoje“, zatímco „ty druhé“, řekněme takové, které rád vyznamenával prezident Miloš Zeman, upozadil. Ale proberme to postupně.
Otázka Mašínů zmizela s řádem pro Zdenu
Petr Pavel se zasloužil o to, že z tradičních otázek před 28. říjnem zmizela tato: „Dostanou to Mašíni?“ Josef ml. a Ctirad Mašínovi nikdy ocenění státu nedostali. Zde působil prezidentský konsenzus od Havla přes Klause a Zemana až po Pavla.
V Pavlově řeči chyběly nejpalčivější domácí problémy. Ty, které zajímají většinu občanů![]() |
Leč prezidentu Pavlovi patří primát, že v říjnu 2023 udělil Řád TGM Zdeně Mašínové mladší, jejich sestře, a ona ho převzala. Bylo to vůbec poprvé, kdy člen slavného rodu Mašínů osobně převzal státní ocenění, a tím zmíněná tradiční otázka jaksi zmizela.
„Dostane to Kundera?“ Tato otázka ještě nezmizela. Spisovatel světového jména, před dvěma lety zesnulý v Paříži, byl jediným zdejším rodákem, o němž se dlouho a vážně uvažovalo jako o možném nobelistovi. Nestalo se a už nestane, neboť Nobelovy ceny nelze udílet posmrtně. Ale tím zvláštněji působí fakt, že velké české ocenění (nepočítáme-li medaili Za zásluhy z roku 1995) Kundera dosud nedostal. Přitom to ocenění by působilo společensky i politicky dost neutrálně. Ještě je v paměti, jak se s Kunderou v Paříži setkal premiér Babiš.
Za Cimrmana, nebo za volební kampaň?
Méně neutrálně působí nejvyšší ocenění, Řád bílého lva 2. třídy, pro Zdeňka Svěráka. Svěrák určitě je mimořádnou i mimořádně populární osobností. Lze však očekávat, že mnozí v Řádu uvidí spíš ocenění za Svěrákovo fandění vládě i jeho podíl na volební kampani než za „vynález“ Járy Cimrmana, divadelní hry, filmové scénáře a podobně.
Do tábora „fanoušků“ budou chtě nechtě řazeni i Dana Němcová (“duše“ nezávislého života za normalizace), Dana Drábová (tvář oboru jaderné bezpečnosti i komunální politiky), Otakar Motejl (muž s životní dráhou od advokáta disidentů přes prvního šéfa Nejvyššího soudu až po prvního ombudsmana) či Šimon Pánek (spoluzakladatel a ředitel Člověka v tísni), jakkoliv si všichni jmenovaní ocenění zaslouží. Otázka přitom nezní „proč tito ano“, ale spíš „proč k nim nepřibyli i vyznamenaní z řad těch druhých“? Protože nejsou, či proto, že nebyli hledáni?
Je to věc nálepek i osobního vkusu. Rozhodně lze říci, že Otakara Motejla či Danu Němcovou nemůžeme řadit do nějakého vyhraněného politického tábora. Patřili k nejférovějším lidem, kteří v této zemi žili.
Takto se z nejvýše vyznamenaných (Řád bílého lva 3. třídy) vymyká i Martina Navrátilová. I ten, kdo by jí chtěl nadávat do „libtardů“, by měl vědět, že léta bojuje za férovost v ženském sportu a ocenila Trumpův zápas proti volnému přílivu transžen do něj.
Navrátilová by mohla být mezi vyznamenanými v podobně neutrální pozici, v níž byla v říjnu 2023 Zdena Mašínová mladší a loni „otec českého internetu“ Jan Gruntorád.
Hrdinové, kteří ukrývali parašutisty
Pak je tu kapitola s pracovním názvem „Hrdinové“, kterou si velmi oblíbil prezident Zeman. Bývají to lidé velmi úctyhodní, ale těžko se zbavit dojmu, že se dělí na tři uzavřené skupiny.
Za prvé: účastníci druhé světové války a událostí těsně po ní. Letos tam patří generál Hugo Vojta, popravený za první heydrichiády, a major Jaromír Nechanský, popravený v roce 1950 československými stalinisty.
Za druhé: účastníci expedičních bojů v posledním čtvrtstoletí od Balkánu po Afghánistán. Letos tam patří kapitán David Hurák a plukovník Karel Klinovský.
Za třetí kategorie, kterou lze nazvat „zachránci tonoucích“ z poslední doby. Letos tam patří Šimon Malý (žák čtvrté třídy), Martin Černý a Jakub Černý.
To není odsudek. Spíš otázka, jak dlouho po válce a po „sametu“ musí čelná místa na soupisu vyznamenaných zaujímat příslušníci druhého odboje.
Láska ve stínu atentátu. Hrdinové z Anthropoidu a ženy![]() |
Ale pozor. Když už jsme u druhého odboje, zvláštní zmínku si zaslouží medaile Za hrdinství pro Annu Malinovou. Patřila k těm, kteří od ledna 1942 ukrývali parašutisty (konkrétně Jozefa Gabčíka) a v říjnu téhož roku za to byla v Mauthausenu popravena. Tito lidé byli bez ochrany, podstupovali velké riziko a narušili klišé, že u nás převažovali a převažují kolaboranti. To za ocenění rozhodně stojí.
Autor Nuselského mostu se dočkal
Specifickou skupinu představují současníci z branže bezpečnostní politiky, prezidentu Pavlovi blízcí. Patří tam náčelník generálního štábu armády Karel Řehka a poradce vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar, muži, kteří se profilovali v době ruské invaze na Ukrajinu. Z jejich ocenění tak trochu čiší dojem, že je to dárek na rozloučenou před nástupem nové, ke Kyjevu daleko méně vstřícné vlády.
Kategorii zcela o sobě pak představuje medaile Za zásluhy pro Jana Vítka (100). Je to autor návrhu Nuselského mostu v Praze, stavby spojované s érou Husáka a takto nálepkované. Ale. Za prvé: návrh mostu vznikal hluboko v 60. letech. Za druhé: je to stavba i po půlstoletí tak krásná a výrazná, že snese srovnání s tím nejlepším, co se postavilo v západní Evropě.
Ocenění pro ing. Vítka tak dokládá, že skončilo přehlížení lidí, kteří měli třeba jen tu smůlu, že jejich návrh byl realizován a dokončen za Husákovy normalizace.


























