Od té doby se předává jedna radost. Novodobá Česká republika není výjimkou. Vznikla 1. ledna 1993, tudíž by se mohla vést debata, zdali by se vyznamenání neměla předávat právě k začátku roku, neboť Československo je už (pro mnohé bohužel) minulost.
Stejně tak se hodí i úvaha, jestli bychom si neušetřili spoustu zbytečných vášní, pokud by se předávala jen zahraničním činovníkům. Na druhou stranu, přišli bychom o příležitost na chvíli zapomenout na vážné problémy typu prázdná státní pokladna, rostoucí chudoba, dýchavičná ekonomika, drahota či upadající veřejné služby předplácené občany daněmi.
Přejme jim to
Letošní předávání lze shrnout následovně. Projev prezidenta překonal laťku nízko nastavenou předchozím citováním Batmana. Z hlediska politického nebyl nadčasový, tudíž poplatnosti aktuálnímu dění dala možnost uplatnění pikanterií. Už se neprobíral „nepotlesk“ Václava Klause, na paškál se dostal Andrej Babiš, který prý tleskal málo.
Což vedlo morální maják Danuši Nerudovou ukázat směr k oslímu můstku nezatíženému stavebním kamenem obsahové analýzy: „Prezident Pavel pronesl dobrý projev. Nepříliš tleskající Andrej Babiš je toho důkazem.“ Na takovou chytrost nelze reagovat jinak než vtipem, tudíž Andrej Babiš sdělil, že příště udělá snad i „mexickou vlnu“.
Korunu hodnocení nasadil nově zvolený poslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil: „Není to tak dávno, kdy byli v tento den vyznamenáni především příznivci a podporovatelé Zemana – od Fica přes Vondráčkovou až ke Krampolovi. Jsem moc rád, že je ta doba díky prezidentu Pavlovi nadobro pryč.“
Zde se podívejme trochu s nadhledem – pravdou zůstává, že zatím každý prezident v politické rovině vyznamenával především své přátele z politicko-společenské oblasti. Má na to právo, vláda štempl dává prostřednictvím spolupodpisu předsedy vlády. Jen pokud někomu vadí u jednoho prezidenta, že dává vyznamenání v politické rovině politicky bližním a podporovatelům, mělo by to vadit u každého prezidenta nebo u žádného.
V politické rovině je známo, že Zdeněk Svěrák sháněl podpisy pro občana-kandidáta Petra Pavla, před letošními volbami do Poslanecké sněmovny natočil video povzbuzující k volení stran, které u voličů prohrály, tudíž ve vládě končí. Anna Geislerová, o níž prezident promluvil, že dostává vyznamenání za občanské postoje dlouhodobé, nenechala nikoho nikdy na pochybách, kde politicky stojí.
Podobně například Dana Drábová. Všichni výše zmínění jistě učinili mnoho také ve svých profesích, prezident má plné právo je ocenit, dotyční vyznamenání přijmout (Dana Drábová posmrtně), ale stejně tak mají právo jiní debatovat o politické afiliaci.
Tomáš Pojar je člověk, s kterým se dá názorově souhlasit i nikoliv, debaty s ním jsou intelektuálně obohacující. Ale co udělal nad rámec své práce bezpečnostního poradce? Platí to také pro Karla Řehku, náčelníka generálního štábu. Opět ale, přejme jim to.
První dáma překvapila zelenou. O větší podívanou se ale na Hradě postarala jiná barva |
Bohužel ale „engéš“ Řehka o něco dříve v daný den, tedy 28. října, pronesl slova, která by neměla zapadnout. Poděkoval po boku končící ministryně obrany Jany Černochové za dosavadní podporu, a prohlásil, že pokud bude budoucí vláda „alespoň trochu odpovědná“, bude podporovat také tak. Asi zapomněl, že coby voják má vědět, že to politici zvolení občany řídí armádu, která vykonává jejich vůli a ne naopak. Tudíž by své názory na priority jakékoliv vlády měl vyjadřovat jinde než na veřejnosti. A to i v případě, že ve své funkci už stříhá metr.
Bez ohledu na světonázor
Obecně platí, že vyznamenání by se měla dávat především těm, kteří v pozitivním smyslu přispěli k vývoji společnosti, udělali něco význačného, co obohatilo také lidstvo. Samozřejmě, přínos Martiny Navrátilové ke slávě České republiky i Československa je nad slunce jasnější, stejně jako hrdinství školáka. Je zároveň smutné, že literát světového významu Milan Kundera vyznamenání nedostal, stále má jen medaili prvního stupně z roku 1995 od Václava Havla.
V rovině politické nezbývá než doufat, že jednou se dočkáme toho, že budou vyznamenáváni lidé bez ohledu na politický světonázor. A že následná debata se bude odehrávat v rovině živé debaty, kde všechny názory mají svůj prostor, každý si může myslet a říkat, co chce a nebude zbytečně docházet k napadání ad hominem, neboť politika se do mezilidských vztahů netahá a výsledek voleb se respektuje.
