Že tento přístup je docela často kontraproduktivní, konstatovala i soudkyně krajského soudu v Brně Dita Řepková. Není divu, že se paní soudkyně rozzlobila, soudila případ, ve kterém chtělo státní zastupitelství prokázat propojení policie, politiky a byznysu, ovšem z 28 obžalovaných bylo odsouzeno jen deset.
Že by osobní pomsta?
Ano, bylo mezi nimi několik policistů či detektivů z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jenže jen za bagatelní lustrace policejních spisů. Vynesené tresty jsou jen peněžité či podmíněné. Většina obžalovaných byla osvobozena či bylo jejich stíhání zastaveno.
Za úniky z policejních spisů odsoudili deset lidí. I vyšetřovatele NCOZ či celníka |
Soudkyni vadila nízká efektivita práce státního zastupitelství: „Shromáždila se spousta důkazů, operativní činnost byla enormní a výsledky byly minimální. U některých osob byly dva roky nasazeny odposlechy, to je markantní zásah do práv. V poslední fázi už ani nebyly řádně odůvodňované, jen se kopírovaly důvody.“ Soudkyně uznala, že k porušení zákona pravděpodobně došlo: „Probíhala zde trestná činnost. Asi ve větším rozsahu, než soud mohl uznat za vinu. Ale bez důkazů to nejde.“
Nicméně kritika práce státních zástupců vycházela z toho, že se mohlo jednat i o osobní pomstu: „Jako svědci prochází spisem státní zástupci z Olomouce. Nemělo to vliv na legálnost, ale ovlivňovalo to vztahy. Je to vidět ze zanícení lidí, kteří na tom pracovali, na snaze ublížit stíhaným informacemi o tom, kdo má jakou milenku či milence. To nepatří do trestního spisu.“
Drahé chyby justice
Propojení policie, byznysu a politiky je zajisté velký problém, nicméně rozdíl mezi tím, co chci a co mohu prokázat, by měli pociťovat i státní žalobci. Stane-li se pak jako v tomto případě kauza i nástrojem osobní pomsty, je všechno špatně. Svůj podíl na případu nesou i soudci, neměli by policii povolovat všechno, co si nadiktuje.
Prezident Pavel navrhl jako ústavní soudkyni Ditu Řepkovou z brněnského soudu |
O tom, že chyby justice jsou čím dál dražší pro náš stát, mluví fakt, že ministerstvo spravedlnosti za loňský rok vyplatilo více než 457 milionů korun na odškodném či nákladech na soudní řízení. Nejčastějším důvodem žádosti o náhradu škody je trestní stíhání, které u soudu skončí osvobozením. Když si uvědomíme, že mezi roky 2022 a 2023 částka narostla o 130 milionů korun a že soudy vyhoví jen zhruba třetině žádostí, mají žalobci dost pádné důvody k zamyšlení.
A to nemluvíme o nemravu tuzemské „spravedlnosti“, která začasté samotné stíhání či vazbu používá jako svého druhu trest.
Máme-li potírat propojení politiky a byznysu, musí státní zastupitelství vždy vyhodnotit svou pozici a konat s rozvahou, nikoli šmahem obviňovat a končit před soudem s ostudou. Jak zpíval před mnoha lety Petr Skoumal: služební nadšení nestačí k zatčení.