Tyto otázky jsou bezpochyby citlivé a zaslouží si respektující diskusi. Rád bych však objasnil, že sjednocení vizuální identity nemá v žádném případě za cíl znevážit naše tradice a narušit ústavní rámec. Naopak, jedná se o krok k modernizaci státní správy, který je praktický a zároveň ušetří peníze státu.
Hlavní argument pro sjednocení vizuálního stylu zní: přehlednost a úspory. Současný stav, kdy každá instituce má jiné logo a svůj „unikátní“ design, je mírně chaotický, ale hlavně nákladný. Zavedení jednotného stylu – který je běžnou praxí ve vyspělých státech – přinese ekonomickou terminologií Adama Smithe úspory z rozsahu.
A hlavně, musíme vnímat realitu 21. století. Virtuální prostor je složité prostředí a i v něm jsou potřeba srozumitelné značky, díky nimž se občan „neztratí“ a neocitne se například na webu okresního sdružení zahrádkářů namísto požadované stránky ministerstva.
Česku chybí lev. Stát vypsal milionovou soutěž na jednotné logo pro úřady |
Jedním z hlavních bodů článku Zdeňka Koudelky je obava, že nové logo nahradí státní znak. To však není pravda. Státní znak zůstává ústavně chráněným symbolem Česka. Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů, přesně určuje, kde a jak se státní znak používá – na státních pečetích, oficiálních dokumentech, budovách ústředních orgánů a dalších významných místech.
Na druhé straně zákon rovněž vymezuje, kde státní znak být nemůže. Například na vizitkách zaměstnanců ministerstev, propagačních materiálech nebo webových stránkách. Právě zde má nové logo svůj smysl. Nepřebírá roli státního znaku, ale doplňuje jej tam, kde jeho užití není možné nebo vhodné.
Lev reprezentuje celé Česko
Autor kritizuje, že logo má zobrazovat českého lva, a upozorňuje na absenci moravské a slezské orlice. Je pravda, že český lev pochází z heraldiky Čech, avšak historicky i prakticky reprezentuje celý stát – Čechy, Moravu i Slezsko.
Tuto symboliku běžně používáme už dnes. Příkladem je malý státní znak, který najdete například na tabulích označujících národní parky a chráněné krajinné oblasti – od Krkonoš po Pálavu nebo Jeseníky. Přesto nikoho nenapadne říci, že tyto oblasti patří jen Čechám. Český lev sjednocuje a reprezentuje celou republiku jako celek.
Moravská a slezská orlice přitom zůstávají nedílnou součástí velkého státního znaku, který i nadále ctí regionální různorodost naší země.
Je třeba zdůraznit, že sjednocení vizuální identity neznamená zpochybnění tradic ani regionálních symbolů. Naopak, je to snaha o modernizaci státní správy, která zároveň respektuje naše kulturní dědictví – tím, že vychází z malého státního znaku. Inspirujeme se zkušenostmi zemí, které tento krok již provedly – a dosáhly nejen úspor, ale také lepší komunikace se svými občany.
Příkladem jsou nám Německo, Nizozemsko nebo Velká Británie. Tyto země rovněž využívají alternativu státního znaku, nikoliv znak samotný.
Na závěr chci ujistit, že na ministerstvu zahraničních věcí podnikáme všechny kroky s nejhlubším respektem k našim státním symbolům a s ohledem na historii a tradice všech regionů Česka. Věřím, že se nám společně s odborníky podaří vytvořit pro naši státní správu novou identitu, která bude pro občany srozumitelná a v zahraničí nás bude důstojně reprezentovat.
Autor je zmocněnec MZV pro jednotnou prezentaci Česka v zahraničí
