Digitalizace na ministerstvu spravedlnosti… řekněme… neprobíhá. To je sice procesně jiná situace, než jakou máme na ministerstvu pro místní rozvoj, ale výsledky jsou od sebe jen těžko odlišitelné (pokud pominu ostudu, kterou pirátští „experti na digitalizaci“ utržili): soudní řízení, i ta nejtriviálnější, se táhnou v lepším případě měsíce a v tom obvyklém roky. Možná kdyby na to bylo více peněz…
Stále slyšíme, že nás příliš stojí vězeňství – údajně přes 36 milionů korun denně, to je po vynásobení více než 13,5 miliardy korun ročně. A to přitom platy ostrahy nejsou zrovna závratné – úřad práce podle aktuálního výpisu do věznice v Bělušicích u Mostu láká pracovníka titulovaného „Strážný – dozorce ve služebním poměru“ na plat v rozmezí dle kvalifikace 31 970 – 34 800 Kč (což je třeba srovnat s platem průměrným, někde okolo 44 000 Kč).
O těch jménech. Pes vstoupil do jazyka jako zvíře podřadné, kůň zase s nálepkou vřelosti |
Denní náklady na jednoho vězně jsou – podle potřebného stupně zabezpečení zařízení – cca 2000 až 2500 korun, což je pro laika docela zarážející, protože za nějakých 80–100 eur už se dá bydlet v relativně slušném hotelu (i když, pravda, tam není potřeba platit ostrahu hlídající, aby hosté neuprchli), a v součtu za měsíc tak stát vydá za jednoho vězně výrazně více, než kolik ho stojí vyšší soudní úředník s dlouholetou praxí.
Prostě, peníze nejsou, resp. jsou jen na něco – asi nejen v oblasti spravedlnosti, ale to ve světle stávky právě skončené a stávky avizované není (zdá se) téma dne.
To člověka napadají různé hříšné myšlenky: například proč občané dbalí zákona ze svých daní doplácejí – a to nemálo – na ty, kteří zákony porušují. A jestli by to nemělo být spíše naopak, že ti, kteří zákony porušili, by měli povinnou prací vydělat nejen na sebe, na škody, které způsobili, a na odškodnění obětí, ale třeba i něco málo na ty slušné. Když nic jiného, tak alespoň na malý přídavek k platům těch drsně podhodnocených soudních úředníků.
O hejtmanech. Připomínce dávných tradic českého státu |
Je to naivní a laický pohled, řeknou všichni experti. Samozřejmě. Ale ani tak se nemohu zbavit dojmu, že je to stanovisko sice jistě odborně nesprávné, politicky nekorektní a asi i jinak mnohostranně vadné, ale zato je v souhlasu se selským rozumem.
Statistiky – jak jim rozumím – tvrdí, že 60 % odsouzených (nějak) pracuje. Což je jednak málo, jednak se v těch zveřejněných statistikách člověk nedozví, co je to za práci a jak je užitečná (neřku-li reálná), a také zda si tou prací vydělají alespoň na svůj pobyt v nápravných zařízeních. A navíc to znamená, že 40 % nepracuje (a je tedy mimochodem otázka, čemu se přes den věnují: opravdu se vzdělávají, účastní se preventivních a výchovných programů a všestranně se tak celodenně intenzivně připravují na bezúhonný budoucí život po propuštění, nebo je to trochu horší?).
Historicky pohlédnuto byla práce – a dodám rovnou, že povinná práce – vězňů samozřejmostí. Ovšemže doba pokročila, a také jsme suchozemský stát, takže galeje jistě nebudeme zavádět. Ale – když už jsme u té vody – máme zrovna po povodních, a předtím nás zase trápilo sucho. Tak co kdyby ministerstvo spravedlnosti využilo těch 40 % ladem ležící (nebo přinejmenším polehávající) pracovní síly na stavbu polderů, hrází, přehrad a dalších staveb pro regulaci vody v krajině.
Ministerstvo Šikany Mladých Talentů (MŠMT) aneb Otevřený dopis ministru Mikuláši Bekovi |
Jistěže by to nešlo z dneška na zítřek, bylo by potřeba vypracovat širokou, celostátní koncepci a z ní vyplývající jednotlivé projekty, asi se i dohodnout se stavebními firmami (stát tu není od toho, aby dělal políra…), ale byl by z toho užitek – a jistě by i někteří, nebo dokonce snad mnozí odsouzení zaznamenali, že na čerstvém vzduchu dělají práci dobrou pro všechny (a někteří by třeba získali i pracovní návyky).
Je to naivní, já vím. Ale možná bych stál o to, aby mi pan ministr či nějaký jeho náměstek vysvětlil, proč je nutné (či dokonce lepší) utrácet ty miliardy ze státního rozpočtu bez užitku.
