Čtvrtek 6. května 2021svátek má Radoslav 13 °C dešťové přeháňky Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Názory

ŠTĚPÁNEK: Pohled cyklisty. V Česku se k nám chovají hůř než v ‚primitivní‘ černé Africe

Cyklisté v Česku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Cyklisté v Česku. | foto: ČTK

Stále mám doma na skříni jako historický suvenýr plakát z konce devětaosmdesátého roku s tehdy frekventovaným a opravdově přijímaným „revolučním“ heslem: Zpátky do Evropy. Představy o tom, jak se to motto vlastně má naplnit, byly tehdy mlhavé a teprve časem se zkonkrétňovaly. Třeba v to, že „Evropa“ znamená mj. ochranu slabších, úctu k druhým (byť třeba mají jiný způsob života) nebo uznání, že moje svoboda končí u tvého nosu.

Z tohoto pohledu se dá vidět novela tzv. silničního zákona, která minulý týden prošla sněmovnou, jako jeden ze střípků stále ještě ne zcela naplněné cesty „zpátky do Evropy“ – myšleno té vyspělé, civilizované Evropy. Klíčovým bodem novely (pro pořádek: ještě projde debatou a možnými úpravami v Senátu) je povinnost zachovávat při předjíždění cyklistů minimální boční vzdálenost 150 centimetrů.

Jako celoživotní cyklista s nátočí ve statisících kilometrech jsem za to těm poslancům, kteří hlasovali pro, vděčný. Nemám sice iluze o tom, že se poměry na silnicích směrem k cyklistům změní mávnutím proutku, ale v dlouhodobém horizontu se situace jistě zlepší a určitě to pomůže zachránit jinak zbytečně zmařené životy.

Ohledy z obou stran

Potud optimismus. Mnohem méně optimistický je pohled do některých diskusí, které se kolem „jedenapůlmetrové“ novely na internetu a sociálních sítích rozběhly. Je až příliš mnoho takových, kteří se neudrželi a vylévají si svoji frustraci nad tím, že by už brzy jako řidiči automobilů mohli být postiženi za to, když ve vysoké rychlosti nějakého cyklistu „líznou“ o pár centimetrů.

Zažívám takové situace každý druhý den: je vrcholně nepříjemné a hlavně nebezpečné, když vás někdo na kole rychle a natěsno předjede. Stačí souhra špatných náhod (poryv bočního větru, větší výmol v silnici...) a neštěstí je na světě. Mnohdy s fatálním koncem.

Diskutérům zapáleně se rozčilujícím nad cyklisty, kteří „na té silnici nemají co dělat“, a oni se teď „budou muset za nějakým pumpičkářem táhnout jako smrad“, vzkazuji: vezměte rozum do hrsti a hlavně si to běžte zkusit. Až vás párkrát nějaký chytrák za volantem zažene do příkopu a budete rádi, že to ustojíte, nejspíš si na věc vytvoříte jiný názor.

Ve zmíněném problému se v první řadě jedná o ochranu těch slabších: když jedu po silnici na kole, nemám kolem sebe půldruhé tuny železa ani hromadu airbagů jako řidič auta. I drobné ťuknutí může být fatální. Jde o obyčejný ohled k lidským bytostem, které jsou v daný moment ve zranitelnějším postavení.

Sám nemám problém s tím jako cyklista například řidičovi za mnou pomalu jedoucího auta v hůře přehledné levotočivé zatáčce rukou pokynout, že protisměr je volný, a on mě tedy může bezpečně předjet (mám v tu chvíli dřív lepší výhled). Skoro vždycky se za to dočkám děkovného zablikání nebo zamávání. To chápu jako normální soužití na silnici.

Co si ale mám myslet o řidiči dodávky, který na mě před několika dny záměrně bočně najížděl a vytlačoval mě do krajnice za neandrtálského řevu „já tě sejmu, ty kreténe“ poté, co jsem jej (zcela legálně) předtím před křižovatkou opatrně zprava předjel? Nebo o dalším šoférovi, který mě při jízdě ve vyznačeném cyklopruhu (!!) bokem auta „vmanévroval“ až na chodník s hlasitým ponaučením „táhni, ty debile“?

Řeči typu „co bychom chtěli, vždyť plno cyklistů také jezdí jako prasata“ je nutné tvrdě odmítnout jako zcela demagogické srovnání. I když se občas na kole také najde někdo, kdo není zrovna vzorem v dodržování předpisů, je prakticky vyloučené, aby cyklista v provozu někoho zabil nebo vážně zranil (vynechávám statisticky zanedbatelné případy, kdy někdo na kole na chodníku „skolí“ chodce – i když to nejspíš skončí jen boulí či odřeninou, takových se samozřejmě zastávat nebudu). Zato opačných případů, tedy mrtvých či těžce zraněných cyklistů po zaviněné srážce autem, je každoročně mnoho.

Většina šoférů v českých luzích a hájích je i přes výše řečené k cyklistům slušná a přiměřeně ohleduplná. Najde se však dost takových, kteří znamenají pro cyklisty ohrožení nikoli úmyslem, ale tím, že prostě neumí dobře řídit, nemají odhad a dělají chyby – především takové řidiče by mohlo jedenapůlmetrové pravidlo přimět k zamyšlení.

Pak je tu ovšem menšina, jež se k cyklistům cíleně chová jako k póvlu hodnému odstřelu a plete si silnice s bitevním polem. Po mém odhadu jde zhruba o pět až deset procent řidičů – to je ale bohužel pořád dost na to, aby představovali smrtelné nebezpečí. Tyto lidi nevychová nejspíš nikdo a nic, platí jen tvrdá represe.

Horší než v Africe

Tím se dostávám k mezinárodnímu srovnání, ke kterému se cítím povolán tím, že jsem na kole najezdil tisíce kilometrů i v různých zemích po světě. Je mi líto: v žádném jiném státě planety jsem nezažil takovou hustotu konfliktních, až vyloženě agresivních situací vůči cyklistům, jako pravidelně zažívám v Česku. Dokonce ani ve vysmívaném Rumunsku či „primitivní“ černé Africe ne.

V Německu si vás nikdo nedovolí předjet za situace, když se v protisměru blíží auto. Ve Španělsku je legální jezdit na kole ve dvou vedle sebe, všichni to vědí a chovají se podle toho. Pokud se kdy stalo, že na mě ve Francii někdo houknul, výhradně proto, aby někde v horách dal najevo, že mi to fakt dobře šlape.

Ano, ve třech citovaných státech (a v řadě dalších) zákony již dávno nařizují mj. minimální boční odstup. Pak je ovšem mezi tamějšími obyvateli podle všeho přítomno to, co žádný zákon vynutit nemůže: přirozený respekt k druhému.

Třeba se tak daleko jednou v Česku taky dostaneme.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pochvaly bych výrazně omezil, víc berou než dávají, vysvětluje psycholog

Zdeněk Krpoun psycholog | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Stále více čelíme nezdravému tlaku, abychom byli úspěšnější a výkonnější. Jak budovat zdravé sebevědomí? Jak správně...

Opakovaný výstup na osmitisícovku může urychlit demenci, říká neurochirurg Beneš

Vladimír Beneš | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Špičkový neurochirurg Vladimír Beneš, už třetí v řadě slavné neurochirurgické dynastie, o šťourátku v mozku, hezkých...

Pohodlnější to nikdy nebylo. Velký přehled služeb televize přes internet

Přehled služeb televize přes internet. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Otestovali jsme devět služeb televize přes internet. Vybrali jsme ty, které můžete používat s libovolným poskytovatelem...