Ruští experti napojení na Kreml přiznávají, že „Trumpovo ultimátum“ k ukončení války, které mělo vyústit v sankce, pokud Rusko neprojeví vstřícnost, je ve skutečnosti finta. Podle jejich výkladu byl Donald Trump donucen využít Witkoffovu návštěvu jako gesto, které má vytvořit dojem diplomatického pokroku, aniž by musel jednat tvrdě.
Pokračující eskalace a propaganda
Tato linie narativu šířená jak státními médii, tak vojenskými blogery zdůrazňuje, že diskuse o potenciálních summitech a setkáních amerického, ruského a ukrajinského prezidenta je záměrně využívaná jako informační „šum“. Účelem je zabránit, aby USA vypadaly slabě, a přitom donekonečna oddalovat rozhodnutí o dalších sankcích vůči Rusku. V očích Moskvy jde o vítězství reflexivní kontroly – USA vysílají signály, že „jednají“, zatímco Kreml mezitím pokračuje ve své agendě.
Znepokojivé je, že i po tomto jednání se nijak nezmírnila protiamerická kampaň v ruských médiích. Naopak, rétorika se dále vyhrotila. V kontextu nedávných zpráv o amerických ponorkách nasazených v Evropě a Indickém oceánu se Kreml odhodlal k nové vlně propagandy, v níž zaznívají i nepokryté hrozby jadernou eskalací.
Co dohodl Witkoff s Putinem: ve hře brzké setkání s Trumpem, pak i se Zelenským |
Militarističtí blogeři napojení na ruské ozbrojené složky začali tato jednání zesměšňovat, označují je za „rituální“ a zdůrazňují, že „na frontě se stále útočí a postupuje“. Tato rétorika není určena pouze pro domácí publikum – je součástí hybridní strategie určené i k odstrašení západních politiků a k oslabení veřejné podpory pro Ukrajinu.
Ekonomická realita
Přestože se Kreml snaží vytvořit dojem ekonomické odolnosti, čísla mluví jinak. Mezi červencem 2024 a červencem 2025 klesly ruské příjmy z vývozu ropy přibližně o 33 procent. Hlavními důvody jsou globální pokles cen, posílení rublu a začínající ochota některých zemí omezit spolupráci s Moskvou pod tlakem amerických sankcí.
Příjmy z ropy přitom tvoří zhruba třetinu státního rozpočtu. Pokud by současný trend pokračoval a zároveň by Čína či Indie dále omezily nákupy, Moskva by se dostala do hlubokého strukturálního deficitu. S výpadkem vývozu do Evropy po roce 2022 zůstává Rusko závislé na dvou trzích: Číně a Indii – a právě ty se nyní stávají terčem amerického ekonomického tlaku.
Ruská centrální banka uvedla, že růst HDP v prvním čtvrtletí 2025 dosáhl pouze 1,4 a ve druhém 1,8 procenta. To je pod úrovní původních prognóz a odráží zejména zpomalení spotřeby domácností i veřejných výdajů. Současně propadají klíčové segmenty domácí ekonomiky, například trh s osobními automobily klesl o 24 procent meziročně. Snížená ochota spotřebitelů investovat do zboží dlouhodobé spotřeby signalizuje, že hospodářská nejistota se přelila do chování domácností.
Navzdory těmto signálům se kremelští činitelé snaží vytvářet obraz odolné a stabilní ekonomiky. Poslanci Dumy tvrdí, že stát má dostatek rezerv a že ani pokles ceny ropy o deset dolarů za barel by neměl zásadní dopad na plnění rozpočtu. Tyto výroky však působí spíše jako součást informační strategie než reálný ekonomický odhad.
Indie a Čína
Trumpův výkonný příkaz z 6. srpna, kterým uvalil 25procentní clo na veškerý indický vývoz do USA, je přímým signálem. Indie se musí rozhodnout – buď zachová obchod s Ruskem, nebo riskuje ztrátu výhodného přístupu na americký trh. Pro Dillí jde o komplikované dilema, protože ruská ropa tvoří velkou část jejího dovozu, zároveň je ale Indie silně propojená s americkými technologickými, obrannými i finančními strukturami.
Pokud se Indie rozhodne ustoupit, přijde Moskva o klíčového odběratele, jehož podíl tvoří přibližně pětinu ruského vývozu ropy. To by představovalo citelný zásah do rozpočtu, který už je nyní pod tlakem kvůli poklesu cen a omezené platební disciplíně některých zahraničních partnerů.
Čínská lidová republika je pro Rusko po roce 2022 životní tepnou. Dovoz ruské ropy do Číny se stabilizoval na průměru 2,2 milionu barelů denně, a Peking tak de facto nahradil Evropu jako hlavního odběratele. Problém je však v asymetrii tohoto vztahu. Čínský dovoz z Ruska představuje pouhých pět procent jejího celkového importu, zatímco pro Rusko je Čína klíčovým odběratelem a partnerem.
Nedávná varování amerického ministra financí naznačují, že Washington může uvalit cla i na čínský vývoz, pokud bude Peking nadále podporovat ruský energetický sektor. V reakci na to některé čínské firmy snížily dovoz ruské ropy, zejména ze „stínové flotily“, aby se vyhnuly sekundárním sankcím.
Pokud by Čína postupně utlumila svůj obchod s ruskou ropou, byť jen částečně, dopad na ruský rozpočet by byl daleko větší než na ekonomiku Číny. Peking má diverzifikované energetické zdroje, Moskva nikoli. A přestože čínské firmy nakupují íránskou ropu navzdory sankcím, tvoří jen necelých 14 procent jejich dovozu a Čína od Íránu těží hlavně díky extrémním slevám. Moskva si takové ztráty dovolit nemůže.
Rozpočet v pasti
Všechny zmíněné faktory vedou k jednomu závěru: schopnost Moskvy plnit federální rozpočet a financovat válku je těsně spjata s ochotou Číny a Indie pokračovat v odběru ruské ropy – a s tím, nakolik je americké státy dokážou od tohoto obchodu odradit.
Aktuální propad příjmů z ropy znamená, že ruský rozpočet se stává stále závislejším na dočasných rezervách, přelévání fondů a nouzových opatřeních. Každé další omezení exportu nebo pokles cen může vést ke škrtům, zadlužování nebo ke zhoršení schopnosti financovat nejen vojenské operace, ale i základní sociální výdaje.
Jednání s Witkoffem není pokusem o mír, ale zpožďovací taktikou. Rusko si kupuje čas, aby udrželo export ropy, odvrátilo nové sankce a využilo americké nerozhodnosti. Přitom nadále eskaluje propagandu, útočí na Ukrajinu a mobilizuje ekonomické i psychologické prostředky k vedení dlouhé opotřebovací války. Otázkou zůstává, jak dlouho tuto strategii udrží, pokud doopravdy začne vysychat její ropný tok.
