Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

ŠTINDL: Burdaři, svobodáři, podplukovníci

Názory

  9:48
Měli jsme tenhle týden nového eurokomisaře a dělostřeleckou přípravu před slavným výročím, ještě jsme nedostali prasečí chřipku, ale dost pilně jsme se na ni chystali. Až nějaký eurokomisař dostane sedmnáctého listopadu chřipku, dojde k termojaderné tematické fúzi a nastane konec světa. My se kvůli tomu ale nebudeme znepokojovat..

Nový eurokomisař Štefan Füle. foto: ČTK

Ve čtvrtečním MFD vydání píší Zuzana Kaiserová a Ondřej Štastný o situaci uvnitř ODS, je podle nich "odsouzena k Topolánkovi". O nepravděpodobnosti toho, že by občanští demokraté na kongresu volili nového předsedu, s autory promluvil nejmenovaný člen nejvyššího stranického vedení. "Ano, můžeme mít v únoru nového předsedu, zvoleného někdy ve čtvrtém kole a po strašném masakru, až na sebe jednotlivé frakce začnou vytahovat špínu. Ale takový člověk by pak vedl stranu s dvacetiprocentními preferencemi. (…) Každý máme své Toskánsko." V tom posledním se vážený pan nejmenovaný trochu mýlí. Například já žádné "své Toskánsko" nemám. A někdy mě to ukrutně mrzí. Třeba dneska ráno – se značným úsilím se vyhrabu z postele, rozhlídnu se kolem a Toskánsko zase nikde. Možná ho někam zašantročily děti, ale moc bych na to nesázel.


K tomu eurokomisaři. Mateřský (Otcovský? Jaký vlastně? Poraď, Freude.) deník v titulku píše, že "Fülleho minulost výborem prošla". Copak by se asi stalo, kdyby ten výbor eurokomisařovu minulost neschválil? Asi by si musel pořídit nějakou jinou. Jistý typ člověka s podobnými operacemi nemá velký problém. Ale neměl bych o panovi Füllem mluvit tak příkře. Jasně, lidi se můžou změnit, někdy dokonce k lepšímu. Co bych si mu ale dovolil vytknout je, že při hovoru o jeho dávném vstupu do KSČ, který považuje za chybu, na niž "není hrdý", používá slovo "naivita". Tady bych se asi trochu hádal. Nebo je to prvotřídní paradox – vstoupit z naivity do organizace, k níž se lidé v té době připojovali z důvodů naivitě až protikladných – prospěchářství, přikrčenosti, kariérismu. Naivita je možná nezralá nebo rovnou natvrdlá, je ale taky čistá.

Právo udělalo rozhovor se sociologem Miloslavem Petruskem, řeč šla o revoluci před dvaceti let, pan profesor mluví zajímavě a dost skepticky. "Viděno zpětným zrcátkem – lhali jsme si do kapsy. V porevoluční euforii jsme byli ochotni utahovat si opasky – ale nakonec to byla jen slova, slova, slova. Naplnilo se proroctví polského sociologa Krasnodebského, že většina lidí nečekala na svobodu (která vyžaduje oběti), ale na hypermarkety. Modelem budoucnosti nebyly ani Havlovy pronikavé úvahy nebo myšlenky amerických otců-zakladatelů, ale katalogy Quelle a Burda... Netušili jsme ovšem, že jakmile se otevřou stavidla, pak těch modelů spotřebního chování bude tolik, že se začneme dusit závistí."

Pravda, "svobodářů" nepochybně bylo méně než "burdařů". Existovali ale také nějací míšenci, co chtěli Burdu i svobodu, nebo takoví, kdo věřili, že svoboda povede k Burdě (svým způsobem taky vedla). Taky je otázka, koho Miloslav Petrusek myslí, když říká "my". Lidi, co v listopadu 89 chodili na náměstí? To ale nebyla většina národa, jakkoliv to byla skupina hodně velká. Režim padnul ne jenom proto, že se proti němu postavilo hodně lidí, ale taky proto, že se skoro nikdo nepostavil za něj. Trochu mě udivuje ten rozčarovaný tón, který cítím ze slov pana Petruska, s jejichž sdělením v zásadě souhlasím. Věřil tehdy, že společnost, která byla desetiletí fakticky vedená k materiálně orientovanému egocentrismu, se najednou začne chovat altruisticky, nadřadí svobodu Burdě? Možná věřil a vlastně se mu nedivím. Bylo snadné věřit na zázraky v době, kdy ten největší možný zázrak – konec režimu – se už stal.

Nakonec barvitá historka z Mladé fronty Dnes. Stalo se v Kosovu. "Skupina českých majorů a podplukovníků z mise KFOR se v Kosovu opila až do němoty. Jeden z důstojníků se zavřel na záchod a dlouho z kabinky nevycházel. Pod silným vlivem alkoholu propadli jeho kumpáni panice, protože se domnívali, že kamarád spáchal sebevraždu. Kabinu proto při 'záchraně' jeho života zcela zdemolovali. Vše vyvrcholilo tím, že agresivita českých důstojníků se obrátila proti finskému vojákovi, který popíjel s nimi. Divokou rvačku rozehnala až mezinárodní vojenská policie." Nejdřív všichni za jednoho, potom všichni na jednoho. Ale docela by mě zajímalo, jak celá tahle "mimořádka" vypadala z perspektivy toho zachraňovaného podplukovníka. Když se člověk v opilosti trochu zdrží na záchodě, nebývají to většinou zrovna příjemné chvíle. A když parta oficírů v amoku ještě k tomu začne ten záchod demolovat, jednomu to asi nepřidá.