Strategickou komunikaci potřebujeme, ale nesmí vypadat jako politické školení mužstva

Komentář   12:30
Bilance ročního působení Otakara Foltýna je zvláštní. Přívrženci vlády jej obhajují, někteří dokonce chválí za ostrá slova namířená proti „zombíkům“, tedy lidem zasaženým ruskou propagandou. Jiní, především opozičně naladění, namítají, že se chová jako komunistický politruk. To znamená jediné - neuspěl. Proč? Protože kdyby prováděl skutečnou strategickou komunikaci, nebudil by tolik pohoršení a odporu a moc by se o něm nevědělo. Strategická komunikace musí usilovat o konsenzus, nikoli o selekci obyvatel.
Otakar Foltýn

Otakar Foltýn | foto: Anna Boháčová, MAFRA

Situace je, vinou osobnostního nastavení vrchního komunikátora, docela přehledná, opozice, alespoň ústy Karla Havlíčka z ANO, by tuhle funkci zrušila a pana Foltýna propustila. Vládní koalice, i pokud by se udržela u moci, má v tohoto muže plnou důvěru.

V rozporu s elementárními pravidly

Problém je v tom, že strategickou komunikaci potřebujeme, ale opravdu strategickou a spojenou se zájmy státu, a nikoli se zájmy jedné vládnoucí garnitury. Vládním šéfem strategické komunikace by mohla a možná měla být žena, asertivní a přitom empatická, která bude sice mluvit jasně, ale zároveň nebude nikoho urážet nebo nálepkovat.

Nikoho jsem za svini neoznačil, všichni se přihlásili sami, řekl Foltýn

Nemůžeme připustit, aby z veřejných peněz placený ouřada jen tak z plezíru kádroval občany a část jich dokonce odepisoval a urážel. To není ani rozumné, ba ani přípustné. Co by se stalo v okamžiku, kdybychom vstoupili do války s Ruskem? Současný prvosignální komunikátor by přeřadil na vyšší rychlost a byl by ještě hrubší a ještě sprostší, za což by mu tleskala „demokratická“ elita, která tak nějak touží po jednoduchých řešeních složitých problémů. Společnosti by to ale nepomohlo.

Co by v takové situaci pan Foltýn navrhoval dělat se „zombíky“, tedy takříkajíc nakaženými občany? Asi by je chtěl internovat. Nic jiného by se asi nedalo dělat, protože chce-li pan komunikátor, aby tito „nepokousali“ ještě zdravé občanstvo, musel by je izolovat. A po pravdě řečeno, k tomuto kroku nepřikročil žádný demokratický stát ani za druhé světové války.

Má vláda vychovávat společnost? Otakar Foltýn to myslí dobře, ale dopadá to jako vždycky

V Británii i USA sice byly internační tábory pro „nepřátelské cizince“, tedy Němce a Japonce, nicméně to není počin, kterým by se tyto státy chlubily. Ostatně v britském internačním táboře byli zavřeni třeba i vynikající židovští muzikanti, kteří prchli před Hitlerem z Německa či Rakouska a po válce v Británii zformovali fenomenální Amadeus Quartet. Žádná ze jmenovaných demokracií však nezavřela pět procent vlastních občanů do táborů jen z pocitu, že jsou „nakažení“. Ne, výstupy pana Foltýna se věru nemá smysl zabývat, plete si strategickou komunikaci s divokou propagandou a popírá též elementární pravidla.

Pan Foltýn třeba tvrdí, že jeho výstupy na sociálních sítích jsou jeho soukromými názory. Aha, tak proč podobnou svobodu a nezávislost vyjadřování nemají též například novináři pracující ve veřejnoprávních médiích, vysocí úředníci či manažeři velkých podniků? Ti jsou na sociálních sítích svázáni kodexy a přísnými pravidly.

Pokud se v mých vyjádřeních někdo našel, není to můj problém, řekl Foltýn

Dovede si někdo představit, jak například vrcholný manažer velké automobilky plká nesmysly na sociálních sítích a akcionáři to přejdou mávnutím ruky s tím, že jsou to jen privátní názory? Pan Foltýn si není vědom ani takové banality, že v okamžiku, kdy na sebe vzal odpovědnost za strategickou komunikaci státu, neexistují žádné jeho privátní názory, přinejmenším na sociálních sítích či v médiích.

Militarizace státní správy

Jak by měla, či spíš mohla vypadat strategická komunikace státu po Foltýnovi? Měla by se především demilitarizovat, tento pán je plukovníkem nejen funkcí, ale i povahou, není schopen artikulovat ambivalenci některých situací, nuance společenských problémů nechápe a sám je jednoduše binární, umí jen ano a ne. To nejsou předpoklady pro funkci, kterou vykonává, navíc ve spojení s jeho afinitou k vojenským spolupracovníkům a kamarádům to vypadá jako militarizace státní správy.

Pro strategickou komunikaci je typické, že využívá měkkou sílu, tedy vliv, což znamená nejen rozdávat vojácké rozhovory plné radikálních soudů. Ale také přesvědčovat kolísající, odhalovat lež a v jistých okamžicích též mlčet. Plukovník Foltýn je přesvědčivý a vemlouvavý asi jako poddůstojník řvoucí na „maníky“ apelplacu. Co je vhodné jako komunikační prostředek pro armádu, není a nebude vhodné pro většinovou společnost. Část lidí je z minulého režimu na primitivní „lampasáky“ alergická a pan Foltýn tenhle stereotyp žel naplňuje.

Vůdce dobra. Foltýn své výroky nemírní, nýbrž stupňuje

Strategická komunikace je nutná, nicméně není všemocná. Pan Foltýn se rád ohání Británií, kde se strategickou komunikací státu zabývá údajně asi tisíc lidí. Co ale dokázali tito komunikátoři v situaci, kdy měli a mohli Brity ovlivnit při opravdu strategickém rozhodování? Jak to, že nezabránili brexitu, tomuto evidentně chybnému kroku, který společnost poškodil a většina obyvatel jej s odstupem času lituje?

Je nám komunikace vedená plukovníkem Foltýnem k něčemu? Vláda se domnívá, že ano. Dobrá, nechť si to pan plukovník užívá, mohl by alespoň přestat rozdávat bolestínské rozhovory o tom, jak je pro něj funkce těžká a že se cítí hůř než ve válce. V recipientech totiž, patrně nezáměrně, vyvolává pocit, že pan komunikátor je především frustrován z toho, že nesmí nikoho, kdo mu odporuje, zastřelit, případně mu alespoň rozbít hubu.

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.