Volání o pomoc, které nikdo neslyšel. Neumíme pomáhat ani pozůstalým po obětech

Komentář   15:30
Střelba na filozofické fakultě z 21. prosince 2023 má další oběť, stala se jí matka jedné ze zastřelených studentek. Dobrovolně si vzala život. Před svým odchodem z našeho světa však věnovala obrovské úsilí tomu, aby se vyšetřil policejní zásah při střelbě a byla vyvozena odpovědnost policistů či politiků.
Od tragické střelby na filozofické fakultě uplynulo 21. června půl roku. Na...

Od tragické střelby na filozofické fakultě uplynulo 21. června půl roku. Na snímku jedno z pietních míst, jež vznikla ve dnech po masakru. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Dlouhodobě oslovovala nejrůznější instituce a obviňovala politiky a policisty ze selhání. Dokonce nechala letos v únoru vyvěsit u silnice billboard obviňující vládu a policii, jmenovitě ministra vnitra Rakušana, policejního prezidenta Vondráška a šéfa pražské policie Matějčka.

Matka oběti: mluvila jsem s blízkým vraha. Lenka Šimůnková hledá odpovědi na to, co se stalo na filozofické fakultě

Policejní zásah na fakultě vyvolal spoustu otázek a vyšetřovala jej policejní inspekce a zpětně zkoumala i parlamentní vyšetřovací komise. Přes jistá pochybení se nedá říci, že by se někdo dopustil fatálního selhání, nicméně prostor pro úvahy co by kdyby zůstal, zejména pro ty, kteří o někoho přišli. K individuálnímu postihu asi nebyly důvody, něco se patrně změnilo v policejní metodice, ale že bychom měli v rukou zprávu či obecněji dokument, na který by se dalo poukázat jako na počin, do budoucna podobným tragédiím zabraňující, o tom se nedá mluvit. To může v leckom vyvolat pocit, že nás teroristický útok na pražské filozofické fakultě nepohnul k žádnému podstatnému závěru.

Ovšem podíváme-li se do zahraničí, zjistíme, že žádná podobná událost není bez nějakého kiksu či chyby bezpečnostních složek. Zkrátka, policisté nejsou bezchybní a systém není dokonalý. To není omluva pro individuální selhání, ani pardon současných policejních postupů, nicméně připomínka faktu, že jsme jen lidé.

Duše se u nás podceňuje

Můžeme se tázat, zda společnost dnes dostatečně pomáhá obětem trestných činů a pracuje s nimi, odpověď zní – spíš ne. Veřejná debata, která se odehrála po střelbě, se soustředila zejména na to, zda média mají či nemají otevřeně referovat o identitě vraha. Pomoc obětem vyjádřená řečmi politiků zjevně nestačí a je velmi sporné, zda asistence odborníků, která se dostala přímým obětem, byla dostatečná.

Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě

Obecně se u nás duše či psyché dost podceňuje, čemuž odpovídá dlouhodobý nedostatek psychologů a psychiatrů, jako by nemoci či „jen“ poruchy duše nebyly podstatné. Psychická nemoc je považována za projev slabosti, což si například při srdeční nedostatečnosti či selhávání orgánů nikdo nedovolí ani pomyslet. Přitom moderní doba testuje především naši mentální odolnost.

Volání o pomoc může mít i podobu umanutého hledání viníků nějakého neštěstí, jehož jediný přímý viník je mrtvý. Že tohle konkrétní volání o pomoc nikdo neslyšel, je smutné a připomíná nám, že na vše zlé rychle zapomenout a vytěsnit z našich životů není a nemůže být návodem, jak zacházet s traumaty.

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.