Když obě akce vypreparuju z kontextu reálného světa, můžu je jen pochválit. Když je v něm nechám trčet, mám s oběma problém, i když se suchym únorem jen malý: vadí mi na něm poněkud křečovitá lidovost, symbolizovaná obecnou češtinou v názvu i poloha, které se snaží být bodrá i „cool“ najednou.
Ale k té pivní kultuře. Není mi tak úplně jasné, co to doopravdy je. Vyhlašovatelé tvrdí, že o pivo jde jen částečně, spíše o životní styl, pospolitost, identitu. O hrabalovské pábení nad hořkým mokem, pěstování žateckého chmele, dokonce i umění bednářské, vrcholící plzeňskou výrobou těch nejlepších sudů.
Česká pivní kultura prošla na seznam nehmotného dědictví, další krok je UNESCO |
Jakožto celoživotní mírný piják v mezích zákona – patrně bych byl ideálním členem Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona – bych to tak bukolicky neviděl. Soudím, že formativní součástí tradiční české pivní kultury byly mnohem víc než zmiňované prvky levné hospody. V těch se ovšem hrabalovsky pábilo maximálně do čtvrtého půllitru, pak obvykle převážil blábolivý zpěvořev. Na záchodě s černou asfaltovou stěnou na čůrání se žlábkem dole vždycky chyběl u vodovodu nad umyvadlem kohoutek.
Na tyhle tradiční „čtvrté cenovky“ se mezi lidem nostalgicky vzpomíná a mudruje o tom, že je zlikvidoval zákaz kouření a vnucená elektronická evidence tržeb. Jsou ty tam, a jak říká sociální geograf Radim Perlín, jejich roli na venkově už převzaly „požární zbrojnice a různé jiné hasičárny…, kde se lidé scházejí, přičemž pivo je tam výrazně levnější…, probírají včerejší fotbalový zápas, co se stalo v posledním díle televizního seriálu nebo nejnovější novinky a drby“. (Deník N, 3. 2.)
Pivní kultura poráží hospodskou. Hospody jako levné sociální sítě se už nevrátí |
Jenže o vyhynulých hospodách ani o hasičárnách v ministerské pivní tradici nic není. Ani o tom, že ty hospody, které přetrvávají s vizitkou „tradiční česká“, nelákají na pivo z opěvovaných sudů, nýbrž na „tankovou plzeň“.
A co na suchej únor tiché víno? Nakoukl jsem na stránku www.vinazmoravyvinazcech.cz a dočetl se, co těsně před jeho startem radí do suchejch dnů MUDr. Kosík, vinař a praktický lékař z jižní Moravy: „Na detoxikační období doporučuji zvolit vína, která obsahují méně než 12 % alkoholu a mají přirozený nekomplikovaný charakter.“
Lepší recept snad měl jen už zmiňovaný Jaroslav Hašek v povídce Alkoholická idylka (Karikatury, č. 2, r. 1912). Točí se kolem inzerátu na Károlyho kořalku proti třeštění opilců. Na jeho konci stojí: „Upozorňujeme, že do piva se nehodí.“ Soudím však, že k debatě o české pivní kultuře patří. Tedy Haškův text, nikoli Károlyho kořalka.
