Kolik je na světě chcimírů? Summit BRICS ukázal, že mají většinu

  16:07
Ruská Kazaň, tam pořádaný summit skupiny BRICS, přitáhl velkou pozornost. Hlavně proto, že na té sešlosti lze poznat, pro koho je a pro koho není Rusko toxické, jak se s oblibou říká. Ukázalo se, že pro globální Jih a jeho lídry Rusko toxické není. Což je dobré – ať už si o tom myslíme cokoliv – vzít jako fakt.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Reuters

Jenže se ukazují i jiná fakta. I taková, o nichž summit nerozhodoval (upřímně, nerozhodoval téměř o ničem, pouze demonstroval sílu), nepatřila k prioritám jednací agendy, ale tak nějak automaticky vyplynula. Například postoj k nynějším válkám.

Ten byl v Kazani výrazně jiný, než jsme zvyklí od západních politiků, zdrojů či médií. S lehkou nadsázkou lze říci, že na Západě platí výraz „chcimír“ za pejorativní, ba urážlivý, na globálním Jihu reprezentuje jasně většinový postoj. I toto je užitečné vzít jako fakt.

Putinovi stačilo poslouchat jiné

U nás bývají výrazem „chcimír“ označováni ti, kteří razí prioritu ukončení války na Ukrajině. Až druhotné je pro ně, za jakých podmínek – třeba za cenu odstoupení pětiny Ukrajiny, kterou okupují ruská vojska. Rozhodující je pro ně zastavit krveprolití, ničení infrastruktury (měst, vesnic, energetiky, komunikací) i demografickou degradaci celé země. Na Ukrajině je už tolik padlých, zmrzačených, zraněných, pohřešovaných, uprchlých či emigrovavších, až z toho i u nás vzniklo úsloví: Máme bojovat až do posledního Ukrajince?

Jenže lidé, kteří toto hlásají, získávají nálepku „chcimírů“, putinofilů, ruských švábů či sviní. Narušují totiž argument, že viníkem toho všeho je ruská agrese z 24. února 2022. Že prioritou je ji zastavit, v lepším případě zvrátit, v ideálním případě přenést na ruské území a obnovit stav hranic s počátku února 2014 (Ukrajinu včetně Donbasu a Krymu).

V Kazani nic z toho nezaznělo. Dokonce ani Rusko nemuselo šířit svůj narativ či propagandu. Bylo v téměř v luxusní situaci. Putin mohl jen poslouchat, co říkají zahraniční lídři a pak to vše shrnout v pochvalu za ochotu ke zprostředkování míru. Jen krátce pro shrnutí.

Šéf OSN přicestoval za Putinem na summit BRICS do Kazaně, pobouřil Ukrajinu

Čína (Si Ťin-pching) žádá pro Ukrajinu „co nejrychlejší uklidnění“ podle zásad: žádné šíření konfliktu, žádná eskalace, žádná provokace z obou stran.

Indie (Naréndra Módí) žádá pro Ukrajinu „rychle obnovit mír a stabilitu“.

Brazílie (Luiz Ignácio Lula da Silva z videoposelství) žádá spolupráci „vzhledem ke dvěma válkám, které se mohou globálně rozšířit“. Tou druhou je myšlen Blízký východ.

Vedení diplomacie v Kyjevě z toho vyvozuje, že „většina světa je za Ukrajinou a její snahou o důkladný, spravedlivý a trvalý mír“. Upřímně, může tím někoho přesvědčit? Spíše jen ty, kteří místo na střízlivou analýzu sázejí na fandění.

Globální Jih chce stabilitu

Závěr vyznívá takto. Samotná Čína a Indie (spolu reprezentují skoro tři miliardy lidí) žádají rychlý mír na Ukrajině, aniž by se kriticky jen zmínily o roli Ruska v celé věci (o jeho agresi). Často se užívá argument, že v Číně je totalita, kde si většina lidí myslí něco jiného než vláda. Ale i když se Indie honosí přídomkem „největší demokracie na světě“, výsledek je stejný. Čím to je? Kdyby se Západ tvářil, že ho taková otázka nezajímá nebo že jen „šíří ruský narativ“, podřezával by si sám pod sebou větev.

Zdá se, že globální Jih žádá globální stabilitu. Což ukazuje, jak se svět mění. Před dvěma sty lety, po napoleonských válkách a osamostatnění USA, žádal stabilitu – a prosazoval ji, leckdy nepěknými a nemorálními cestami – Západ. Na evropském kontinentu Metternich (posledním jeho ctitelem byl Henry Kissinger), v Americe prezident Monroe a jeho doktrína. Nyní toto myšlení zdomácnělo na globálním Jihu.

Putin na summitu v Kazani vítá spojence. Chválil Indii, Módí naléhal na mír

V Kazani se to ukázalo i na další věci. Prakticky zároveň zaznívaly požadavky na konec války (rychlé příměří, nejlépe mír) na Ukrajině i na Blízkém východě (v Pásmu Gazy a Libanonu). Bez ohledu na to, že na Blízkém východě války vzešly od Hamásu z Gazy a od Hizballáhu z Libanonu.

Tuto souběžnost na Západě téměř nenajdeme. Západ – podobně jako globální Jih – žádá po napadeném Izraeli, aby ukončil obě války, Hamás Nehamás, Hizballáh Nehizballáh. Ale vůči napadené Ukrajině týž Západ – na rozdíl od globálního Jihu – žádá, aby bojovala dál, nejlépe do vítězství.

Tudíž se vtírá otázka, které cíle jsou reálnější. Ty, kterých se drží Západ? Nebo ty, které razili „chcimíři“ na summitu BRICS? Zdá se, že většina světa je pro ty druhé.

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.