Rusko se na něj také velmi pečlivě připravovalo. Dokonce až tak, že majitelé ne zrovna reprezentativních automobilů byli úřady vyzýváni, aby během summitu nevyjížděli do ulic a nekazili dojem ze setkání a Rusko se tak mohlo ukazovat jako moderní země a velmoc podporovaná významnými světovými vůdci.
Z hlediska toho, kdo se summitu zúčastní, se jedná o úspěch Vladimira Putina. Přijet by měli čínský prezident Si Ťin-pching, indický premiér Naréndra Módí a další státníci. BRICS (původně hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky) se v poslední době rozšířilo o země, jako jsou Etiopie, Egypt, Írán či Spojené arabské emiráty.
To je provokace, Rusko nikdy jaderné zbraně na Ukrajině nedovolí, řekl Putin |
Z chybějících lze zmínit hlavně saúdského vládce Muhammada bin Salmána, který hrozil zvýšením těžby ropy jako odvety za to, že ostatní země, včetně Ruska, přistupují k omezení těžby ropy velmi vlažně. Vzhledem k tomu, že náklady na těžbu ropy jsou v Saúdské Arábii oproti jiným producentům výrazně nižší, jedná se o hrozbu reálnou. Nicméně ani to, že na summitu bude chybět, setkání nic na lesku neubere. Ve snaze posílit význam či jeho zdání pak Putin pozval představitele postsovětských států, ale i dalších zemí.
Nikterak báječná realita
Jenže pohled trochu dál za kulisy ukazuje, že realita není až zase tak báječná, jak se snaží Rusko ukazovat. Tím hlavním problémem je, že BRICS stále není nic jiného než společenství zemí, které by rády nahradily kolektivní Západ, ale každá z nich se vidí jako světová velmoc.
Pro Indii nejsou nijak atraktivní Putinovy sny o jednotné měně BRICS. Země chce sama rozvíjet a posilovat roli rupie, do společné měny se tak nechystá. Dokonce ani moc nesdílí snahu ruského prezidenta zbavit se dolaru jako rezervní měny, alespoň ne v krátkodobém ohledu. A není v tom sama, což ukázal velmi vlažný zájem o jednání o společné měně.
Čína se na Rusko dívá jako na mladšího partnera, a to v lepším případě. Putin může tisíckrát opakovat, že se jedná o rovnoprávné vztahy, realita je jiná. Rusko stále více působí jako čínská kolonie dodávající ropu a zemní plyn, ale jen potud, pokud mu to Čína dovolí. BRICS chybí nějaká pojící ideologie, jako je v případě G7 demokracie.
Ještě před summitem se tak objevilo hned několik rozpaků, které lesk setkání snižují. Putin nepojede ani na summit G20 do Brazílie, protože by mu hrozilo, že bude zatčen na základě zatykače Mezinárodního trestního tribunálu. Brazilský prezident, který mimochodem ze zdravotních důvodů zrušil svou cestu na summit BRICS, mu nedokázal zaručit, že nebude zatčen, což pro ruského prezidenta nevyznívá zrovna skvěle.
Putin se snaží oddálit mobilizaci, míní analytici o nasazení vojáků z KLDR |
A jeho vyjádření, že nechce summit G20 „zničit“, nemůže nic než rozpaky přinést, stejně jako tvrzení, že se dá zatykač velmi jednoduše obejít bilaterálními smlouvami. Pro Vladimira Putina muselo být i nepříjemné, že jeden z jeho nejbližších spojenců v rámci Eurasijské ekonomické unie, tedy Kazachstán, oznámil prostřednictvím svého prezidenta Tokajeva, že se do BRICS nechystá, protože to není v zájmu země.
Rozpaky vyvolalo i nucené přiznání při setkání se zahraničními novináři, kdy musel Vladimir Putin přiznat, že neví, kdy vlastně válka proti Ukrajině skončí. Rusko vstoupilo do války s tím, že jeho „druhá nejsilnější armáda na světě“ dosáhne rychlého vítězství a mocenské ovládnutí Ukrajiny mu přinese velmocenskou pozici srovnatelnou jestli ne s Čínou, tak alespoň s Indií. Namísto toho se Putin dostal do situace, kdy bojuje už třetím rokem proti zhruba čtvrtinové zemi, a i přes ruský postup nemůže říct, že ji zlomí během pár dní.
Musí se tak upínat nikoli k vlastní síle, ale k americkým volbám a vítězství Donalda Trumpa a půjčovat si vojáky ze Severní Koreje. Rusko se sice snaží celou válku představovat jako boj proti Západu, respektive boj Západu proti Rusku, ale taková rétorika není zrovna přesvědčivá, pokud se podíváme na velikost západní pomoci Ukrajině v podobě maximálně stovek kusů vojenské techniky, často spíše muzejní povahy. Ať už válka dopadne jakkoli, rozpačitý dojem zůstane.
Problémů přibude
Tím základním problémem celého projektu BRICS ale není až zase tak velmocenské postavení Ruska. To, zvláště po rozšíření uskupení o Etiopii či Egypt, není ani zdaleka jeho nejslabším článkem. Daleko zásadnější je prostě konstatování faktu, že nejde vlastně o žádný pevný svazek pro porážku Západu, jak by si přál Vladimir Putin.
A vzájemné jsou také animozity. Indie ani příliš neskrývá, že má vlastní mocenské ambice a stále více roste její rivalita s Čínou. Hlavním soupeřem tak pro ni není Západ, ale právě Čína. Ostatně, indické nákupy ruské ropy jsou zčásti motivované tím, aby ruská se závislost na Číně otupila. Pochopitelně, nákup surovin je pro Indii výhodný, ale nejde o nějaké pevné spojenectví. A pokud by Saúdská Arábie svoje hrozby splnila, mohlo by se lehce stát, že by nákupy skončily.
Jak se země BRICS zbavují závislosti na Západu a čeká je další významný růst? Přinášíme pět otázek o odpovědí |
Dalo by se tak pokračovat. A s tím, jak další státy podávají přihlášky do uskupení, se budou problémy jen prohlubovat. V součtu HDP či počtu obyvatel může BRICS Západ překonávat, ale vnitřní soudržnost je minimální.
To lídrům států BRICS samozřejmě nijak nebrání si zajet do Kazaně letos s Vladimirem Putinem popovídat. Putin tak získá summit, který bude moct vnitřnímu ruskému publiku či povrchním pozorovatelům v zahraničí vydávat za ruský úspěch. Ale ničím víc než jen diskusním klubem BRICS není a nejspíše ani v budoucnosti nebude. Nikdo nemůže popřít význam toho, že se baví představitelé nezápadních velmocí, jejichž význam nejspíš poroste. Na druhou stranu, ruská snaha interpretovat celé setkání jako důkaz podpory Vladimiru Putinovi prostě neodpovídá realitě.
