Jenže to, co se odehrávalo v Rio de Janeiru, na summitu dvaceti největších ekonomik včetně mocností globálního Jihu (G20), se oněm demonstracím tak trochu podobalo. Samozřejmě ne v násilnostech či vulgární řeči. Jednalo se tam slušně, kultivovaně, ale v závěrečné deklaraci se dospělo vlastně k tomu, co chtějí demonstranti proti Izraeli či proti pomoci Ukrajině.
A zřejmě nejzásadnější je na tom fakt, že ona deklarace byla schválena jednomyslně. Tedy i západní lídři odsouhlasili, že na Ukrajině vládne „lidské utrpení a negativní dopady války“, že je nutné odmítnout útoky na „infrastrukturu“, leč vůbec nebylo zmíněno – natož odsouzeno – Rusko. I západní lídři odsouhlasili, že je znepokojuje humanitární situace v Gaze, že je třeba posílit ochranu civilistů a právo Palestinců na sebeurčení, ale v dokumentu scházela jakákoliv zmínka o pogromu ze 7. října 2023, kterým Hamás tuto válku rozpoutal.
Nechtěli urazit globální Jih
Že se s takovými názory setkáváme v debatách, médiích či na demonstracích, je normální. Ale aby je odsouhlasil Olaf Scholz, lídr země, jejíž kancléřka Merkelová prohlásila, že bezpečnost Izraele patří ke státnímu zájmu Německa, působí neslýchaně. Však také z německé delegace zaznělo: „Dosáhli jsme prahu bolesti a v některých případech ho dokonce překročili.“ Proč tedy šli až tak daleko? „Nechtěli urazit Brazílii a další rozvíjející se země, které jsou ve válce na Blízkém východě na straně Palestinců, a nahnat je tak do náruče Číny,“ píše přímo z Ria reportér magazínu Der Spiegel.
Putin názor na válku nezměnil, zjistil v rozhovoru s ním překvapený Scholz |
Jenže, řekne si našinec, velká část zemí globálního Jihu už v náruči Číny beztak je. Když už jsme u Jižní Ameriky, snad každý teď mohl na webu vidět záběry z mohutného přístavu, který v Peru staví Čína.
Summit G20 v Rio de Janeiru tak byl chtě nechtě obrazem toho, jak by mohl vypadat svět při sílící roli Číny a slábnoucí roli Západu. Tady nejde jen o moc vojenskou, ale spíš o to, čemu se říká soft power.
To Čína nám oživí průmysl
Čínský lídr Si Ťin-pching se na summitu ani moc neprojevoval – nemusel. To potřebné přijali sami západní lídři. Ještě před dvěma lety byl na summit G20 na Bali pozván Volodymyr Zelenskyj, teď už ne. Nepřijel sice osobně Putin, ale dorazil jeho ministr zahraničí Lavrov. A do deklarace se nedostalo jediné kritické slovo k Rusku. „Diplomatické vítězství pro Rusko,“ píše Die Welt. A pro radikální Palestince také, můžeme dodat.
Západní progresivisté přiznávají, že summit byl pro Západ neúspěšný, ale hlavně prý proto, že nepřiměl globální Jih (rozuměj hlavně Čínu) přistoupit na tvrdé klimatické cíle. Myslí to vážně? Formálně to tak možná vypadá (Čína si žádné podobné cíle nestanovuje), ale kdo zaplavuje světový trh elektroauty? Čína. A že tak uspěla i díky státním subvencím, pro Západ nepřijatelným, je globálnímu Jihu ukradené. Takto posiluje čínská soft power.
Válku zmrazit, vstup do NATO odložit. Erdogan má mírový plán pro Ukrajinu |
A mezi západními lídry se v Riu nenašel jediný, který by něco konkrétního prosadil. Vždyť i slavný libertarián a rebel Javier Milei, prezident Argentiny, zprvu vyhrožoval (“Než abychom byli otroky, raději povstaneme.“), ale pak řekl, že „nechce bránit prohlášení ostatních lídrů“. Musí se soudruh Si ještě nějak zvlášť namáhat?
Výstižně to shrnul již zmíněný reportér Spiegelu: „Si Ťin-pching se v Rio de Janeiru objevil s velkým sebevědomím. Posílil si ho i tím, že panoramatu dominovala červená barva čínské vlajky. O to se postaraly stovky Číňanů, kteří přijeli mimo delegaci. Byl to zvláštní pohled. Mohl být interpretován jako symbolické převzetí moci ve světě.“
A proč nachází takovou vstřícnost? „Navzdory hegemonickému chování komunistické země chová prezident Lula naději, že Čína pomůže reindustrializaci Brazílie,“ píše magazín. To je ono, neboť z Evropy tam přicházejí jen lekce o tom, že se nesmí kácet v Amazonii.
