O počtu členů jeho delegace kolovaly různé spekulace, takže i jejich výsledný počet může tvořit další zajímavý dílek do komplikované a emotivní skládačky „Ankara 2026“, jež už po mnoho týdnů dominuje naší politické scéně.
Česká vládní letka (241. dopravní letka Vzdušných sil Armády ČR) používá dva Airbusy A-319 CJ, které by šlo označit za české protějšky slovutného amerického Air Force One. Oba stroje se od sebe liší vnitřní konfigurací. Pouze jeden z nich (č. 2801 pojmenovaný po generálu Karlu Janouškovi) disponuje zvláštním salonkem pro nejvyšší státní představitele. Jen ten lze tedy striktně vzato považovat za český ekvivalent letounu, který používá americký prezident.
Poletí v něm Petr Pavel, nebo dá Andrej Babiš najevo svou reálnou převahu ve struktuře výkonné moci a použije Airbus v salónní úpravě, kde se uvelebí i Petr Macinka a zapálí si (rádoby) vítězný doutník? Do stroje č. 2801 se ale vejde jen 44 lidí. Lze tudíž předpokládat, že Andrej Babiš použije ten druhý, č. 3085 s kapacitou 100 míst, pojmenovaný po generálu Josefu Ocelkovi, jenž podobně jako Janoušek působil za války v RAF v Británii.
Český vládní speciál, Airbus A-139 CJ č. 3085.
Air Force One znamená volací znak jakéhokoliv letadla, na jehož palubě se nachází americký prezident. Pojmenování speciálního Boeingu 747 určeného pro jeho přepravu je tak odvozené. Kdyby se Donald Trump nechal v Ankaře Andrejem Babišem nebo Petrem Macinkou přemluvit, aby se o přestávce mezi jednáními proletěl v českém Airbusu, stane se z něj alespoň na krátký čas nefalšovaný Air Force One.
Letecká doprava nejvyšších státních činitelů každopádně představuje velmi zajímavý, leč stále dosti přehlížený fenomén. Třeba argentinští prezidenti používali v letech 1992–2016 Boeing 757 s nádherným volacím znakem Tango 01. Čelili však kritice, zda zbytečně neutrácí. Nynější volací znak novějšího Boeingu 757 zní ARG-01, nicméně prezident Javier Milei, zastánce volného trhu a minimálního státu, avizoval, že ho v rámci úspor prodá.
Dorostl Babiš role učitele Hnízda? Před školním výletem do Ankary se snaží žáky umravnit, ale… |
Nasazení dvou českých letadel na summit do Ankary by se sice na první pohled mohlo jevit jako vstřícný krok vlády vůči prezidentovi, ve skutečnosti jde ale o jízlivost. Petr Pavel prostě dostane „sežrat“, že kvůli své umanutosti jede na summit, kde stejně nemá nic na práci, poněvadž všechna hlavní jednání obslouží premiér Babiš. Prezident tedy jen zbytečně plýtvá penězi daňových poplatníků.
Bohužel, naše vládní letka nyní nedisponuje ničím menším a vlastně ani ničím jiným. Dvě menší letadla typu Jak-40 sovětského původu jsou již v muzeích a mimo provoz (a posléze též v muzeu) se roku 2022 ocitl také Bombardier Challenger 600 s kapacitou asi 20 cestujících, jenž by se pro méně početnou prezidentskou delegaci šikl. Jeho náhrada je prý v plánu, ale kvůli rozpočtovým škrtům chybí peníze. Evidentně se však jedná o škudlení na nepravém místě.
Jak-40
Donald Trump patrně do Ankary přiletí v novém Air Force One, který nedávno dostal darem od Kataru. Konkrétně se jedná o starší, byť nově speciálně upravený Boeing 747, tedy typ stroje všeobecně přezdívaný Jumbo Jet čili, doslovně přeloženo, sloní nebo mamutí tryskáč. Podobné prezenty však našim politikům určitě nehrozí.
Těm, kdo dorazí na summit NATO, hrozí jen to, že dostanou od Donalda Trumpa pořádně vyhubováno. S výší výdajů na obranu pod dvěma procenty HDP se nacházíme na chvostu žebříčku členských zemí. V českých médiích se neustále přetřásá, jak jsou naše spory o složení delegace skandální i mezinárodně, jak prý ve světě kroutí nechápavě hlavou. Svět ale naše domácí spory moc nezajímají.
I kdyby se na summitu přetahoval Andrej Babiš s Petrem Pavlem o židli ve stylu klasické grotesky, nezpůsobí tím tak velkou ostudu, se kterou na summit, dokonce ve dvou letadlech, přilétáme. Poněvadž Česká republika coby průmyslově vyspělá země s rozvinutým zbrojním segmentem ekonomiky i trpkou zkušeností s dějinami, s totalitními diktaturami, jejich velmocenskou politikou i zradou demokratických spojenců, by přece neměla být v NATO někde mezi černými pasažéry.
Prezident jako spoluzavazadlo. Vláda Petru Pavlovi opravdu nevěří |
Dvouprocentní podíl obranných výdajů na HDP jsme bohužel neplnili ani za předchozí vlády, jež si z obranné politiky i pomoci Ukrajině učinila hlavní vývěsní štít – ale často jen verbálně.
Andrej Babiš však již dlouho slyší v uších zuřivé víření motorů Trumpova mamutího Jumbo Jetu. Vládní podklady pro summit prý obsahují i závazek splnit hranici dvou procent ještě letos, byť schválený rozpočet tak velký objem prostředků neobsahuje. A posléze splnit i pětiprocentní podíl ve smluveném termínu.
Tím se však rozsah věcných rozporů mezi prezidentem a vládou docela zužuje. O to víc je zřejmé, jak Petrem Macinkou prosazovaná stopka pro Petra Pavla vyjadřovala pouze ministrův osobní šprajc, pro který neexistuje věcné opodstatnění. Ba naopak, těžké časy, které nastávají, vyžadují kooperaci, nikoliv tříštění sil.
Cíl v Ankaře: hlavně nenaštvat Trumpa. Jak to ovlivní jednání o podpoře NATO Ukrajině? |
Ostatně, závazek pěti procent HDP coby výdajů na obranu obnáší značné břemeno, i ve formátu 3,5 % přímo na obranu a 1,5 % na související investice, například do infrastruktury. Výhledově to totiž znamená zhruba pětinu státního rozpočtu, který je již tak velmi napjatý a ve schodku. Což se týká všech členských zemí NATO, Spojené státy nevyjímaje.
Deklarovat v médiích, jak je navyšování výdajů na obranu správné, lze velmi snadno a skoro zdarma. Reálně to však může představovat velmi obtížně řešitelný problém, jehož splnění potenciálně prohloubí sociální pnutí ve společnosti, jelikož si vyžádá rozpočtové škrty v sociálních oblastech. Nicméně obtížně řešitelné problémy se nejen na české politické scéně netěší velké popularitě u politiků ani u voličů.
Přetahovaná s prezidentem o místo v delegaci je mnohem snazší liga. Spor Petra Pavla s vládou, v němž se domáhá pokračování zavedené praxe, rozhodne někdy na podzim Ústavní soud. Domácí politickou reprezentaci ale tak jako tak čeká tvrdé přistání v nelítostné realitě neboli nutnost hledat nové zdroje tam, kde nyní v zásadě nejsou.
