Summit NATO, rozpočet Evropské unie a žně. Sklidí každý to, co zaseje?

Autor:
Názor   9:00
Premiér Andrej Babiš (ANO), ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) a...

Premiér Andrej Babiš (ANO), ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) a ministr obrany Jaromír Zůna (SPD) na zasedání vlády, která se bude mimo jiné zabývat rolí prezidenta Petra Pavla v české delegaci na summitu NATO v Ankaře. (29. června 2026) | foto:  Petr Topič, MAFRA

První ryze červencový týden je tady. Dětem začaly prázdniny, zemědělcům začínají žně a v Ankaře začíná summit NATO, na který jeho účastníci, alespoň co se týče české delegace, jen tak nezapomenou.

Stará pravda, která platí v zemědělství i v politice, říká: „Co kdo zaseje, to také sklidí.“ Jenže v zemědělství to platí jen napůl. Sedlák sice zpravidla ví, co zasel, ale nikdy dopředu neví, kolik toho sklidí ani za jakou cenu svou úrodu prodá. O množství a kvalitě rozhoduje počasí, choroby, škůdci a o ceně trh.

Paradoxně mnohem přesněji tak toto přísloví funguje v politice. Když politici ve snaze nasbírat body u voličů dlouhé měsíce rozdělují společnost a ukazují, že se nechtějí dohodnout, nemohou být překvapeni, že z druhé strany, která to mimochodem dělá také, není moc ochoty ke kompromisu.

Kdo seje nedůvěru, sklízí nedůvěru. Kdo seje nenávist, sklízí nenávist. A kdo nahrazuje argumenty nálepkami, nemůže čekat věcnou debatu. I to bude nevyřčeným tématem summitu NATO v Ankaře. Bezpečnost totiž nestojí jen na počtu tanků a letadel, ale také na společnosti, která si důvěřuje a je ochotna táhnout za jeden provaz.

Vzdušné tango po česku aneb Jak tvrdé bude přistání v ankarské realitě

Důvěra se přitom buduje roky, ale ztratit ji lze během několika týdnů. Ať už je totiž hrozba pro Evropu reálná nebo ne, ať už se na Ukrajině ukazuje, že Rusko je zoufale neschopné nebo zoufale všehoschopné, občas to alespoň podle sociálních sítí vypadá, že jsme blíže občanské válce než soudržné společnosti připravené k obraně vlasti.

V zemědělství možná víc než ono „co kdo zaseje, to taky sklidí“ platí „co poli dáš, to ti vrátí zpátky“. Jestli tato logika platí i pro evropské hospodaření, to brzy zjistí irské předsednictví Rady, které se ujalo funkce 1. července.

Evropská komise totiž žádá členské státy o bezmála dva biliony eur na období 2028–2034. Každý zemědělec ví, že to, co do pole dá, by se mělo vrátit zpátky. Úplně stejnou otázku si dnes začínají klást takzvaní čisté plátci evropského rozpočtu.

Hodina H minus třicet. Jak se turecký novinář lekl české delegace na summit NATO

Přinesou další výdaje vyšší konkurenceschopnost a silnější ekonomiku? Nebo jen další protirůstové regulace, dražší výrobu a více byrokracie? Soudě dle posledních dvou mandátů Ursuly von der Leyenové to vypadá, že bude platit spíš ta druhá možnost. Pak se ale předsedkyně Evropské komise nemůže divit, že si před ní členské státy drží portmonku. Inu, co kdo zaseje, to taky sklidí.

Vstoupit do diskuse
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.