Ten konflikt je ryze lokální, český. Nesouvisí s tím, že se svět ocitá v největší turbulenci od pádu komunismu. Podle některých hlasů v největší od konce druhé světové války. Přesto je u nás nazírán skrze osobní linii. I to o něčem vypovídá.
Věděl někdo v lednu, že bude válka s Íránem?
Těžko by si teď někdo troufl říci, o čem všem se bude za tři měsíce v Ankaře jednat. Zkuste se v duchu přenést o tři měsíce zpět, do ledna 2026. Tehdy se probíral americký zájem (někdo by řekl bezskrupulózní nátlak) na Grónsko. Nebo tehdy čerstvý americký zásah ve Venezuele. Ale tušil někdo, že za měsíc a půl světem otřese velká válka v Zálivu a blokáda Hormuzského průlivu?
Podobně teď nelze přesně říci, jaká agenda se „vyvrbí“ v polovině července. Můžeme se držet jen toho, že stabilní agendou NATO jsou už nějaký čas výdaje na obranu. Právě v tomto bodě se prezident Pavel s Babišovou vládou zásadně neshodne. Prezident tvrdí, že nynější rozpočet dává na obranu 1,7 procenta HDP, s přimhouřením oka (po zahrnutí výdajů z jiných resortů) dvě procenta HDP a že tohle podle metodiky Aliance zřejmě neprojde.
Macinka ukázal, že když chce, obejde se bez zemanovského slovníku (žumpa, póvl) i bez toho, čemu by progresivisté řekli nenávist. Ano, rétoricky je Macinka o ligu výše než Babiš, nota bene Okamura. Tedy když chce.
Je to názor kvalifikovaného a znalého profesionála. Ale jak by ho prezident hájil na summitu, když sám říká, že jako šéf delegace by se držel oficiální (vládní) české pozice? Těžká otázka. To jako že by na oficiální večeři mluvil sám za sebe, ale při jednání za vládu?
Kdokoliv uznává vojenské a zkušenostní kvality Petra Pavla, v tomhle jasno nemá. Přesněji řečeno, jasno ani nemohl získat.
Stačilo se jen zeptat. To jako vážně?
Prezidentův „osobní nepřítel“ Petr Macinka se snaží o elementární komunikaci. O takovou, na kterou nelze použít oblíbené nálepky typu „štvaní“ nebo „šíření nenávisti“. V době, kdy se za nenávistný může označit kdejaký postoj odlišný od oficiálního, už samotné slovo „nenávist“ leze lidem krkem.
Macinka si to uvědomuje. Na Facebooku zveřejnil rozhovor, který s Pavlem pořídila mluvčí generálního štábu, ale na ministerstvu obrany se zadrhl. V komentáři se Macinka úzkostlivě vystříhal všeho, co by mohlo vyznít jako útok, ba nenávist. Držel se ironie, vtipu, sarkasmu či alegorie.
Znamená to, že Macinka už má „kinderstube“? Že se bude chovat zdvořile a projevovat úctu? To těžko. Když chtěl urazit média, napsal, že média mohla to video získat sama: „Stačilo se jen zeptat.“ To jako vážně? To žádost běžného média má na ministerstvu obrany stejnou váhu jako žádost ministra zahraničí a místopředsedy vlády?
Přes to vše Macinka ukázal, že když chce, obejde se bez zemanovského slovníku (žumpa, póvl) i bez toho, čemu by progresivisté řekli nenávist. Ano, rétoricky je Macinka o ligu výše než Babiš, nota bene Okamura. Tedy když chce. A jak to vypadá, když chce, ukázal v zimě v OSN, kde jeho jasný projev na adresu Ruska překvapil.
„Pořádný raubíř“ Petr Pavel a normalizace 2.0. Rozhovor s prezidentem si zasloužil cenzuru |
I v tomto týdnu Macinka dokázal být jedovatý, šťavnatý i sršatý, přitom se vyhnout kategorii nenávistný. Ukázal něco, co by neprošlo u Gutha-Jarkovského, v Severní Koreji, v Putinově Rusku a bez následků zřejmě ani v Trumpově Americe. Ale čerpáme-li z evropského Západu, třeba z Churchilla a jeho jedovatostí, přijatelné by to být mělo.
Když komentuje na dálku a nahlas
Petr Pavel je špičkový voják, o tom žádná. Ale při vší úctě k jeho profesionalitě a zkušenosti by si mohl přiznat, že k „vyloučení ze zájezdu do Ankary“ si přispěl sám. I gesty onoho typu, jako když z Argentiny komentoval už předem pro média čtvrteční cestu politického šéfa NATO Rutteho do Prahy. S tím, že před summity míří takové návštěvy jen do problémových zemí.
Ten výrok odráží hlubokou zkušenost a dost možná i pro nás nepříjemnou pravdu. Ale říká-li to prezident veřejně a nahlas, nemůže být překvapen, že dostává nálepky „lídr opozice“. Nebo že byl vyřazen ze „zájezdu do Ankary“. Platí to přes všechno pochopení, které může našinec k prezidentovi a zkušenému vojákovi chovat.
