25. září oslavil své padesátiny. V běloruském vězení. Tam sedí Ales Bialacki, šéf největší běloruské humanitární organizace Viasna od loňského listopadu, kdy ho odsoudili na 4,5 roku za údajné daňové podvody. Co se tehdy stalo?
Viasna již dlouhá léta pomáhá lidem zadržovaným, vězněným či nezákonně vyhozeným z práce či ze škol. Na právníky i humanitární a další činnost samozřejmě potřebuje peníze, které získává i od zahraničních dárců. Vzhledem k situaci v Bělorusku chodily tyto peníze na účty v Litvě a v Polsku.
Běloruské úřady se o to začaly zajímat, ty litevské a polské (ačkoli tyto země běloruskou opozici a aktivisty podporují) všechny údaje ochotně předaly a Ales Bialacki byl zatčen. Jeho zadržení mě zasáhlo i proto, že jsem měla tu možnost se s ním setkat osobně a zjistit, jak strašně milý a fajn chlapík to je. S ustaraným výrazem (a nebylo se čemu divit), ale člověk odhodlaný, kterému nejsou lhostejné osudy těch druhých a který nepřestává bojovat za lepší budoucnost pro svou zemi.
Poslední zprávy z vězení, kde pobývá, nejsou příliš dobré. Prý kvůli neustálému porušování pravidel (spíš jde o systematický nátlak na něj) ho neustále trestají. Zakazují mu návštěvy. Snížily mu peněžní příspěvek, za který si může nakupovat jídlo či jiné věci denní potřeby z 500 tisíc jen 100 tisíc běloruských rublů (místo něco přes tisíc korun jen něco přes 200).
A jeho rodina mu nyní může poslat do vězení balíček s jídlem jen jednou za rok, nikolik dvakrát, jak je to běžné. Označili ho prý za „trvalého narušitele vězeňských pravidel“, což znamená, že ho oddělili od ostatních vězňů a zároveň také, že se na něj nevztahuje možnost dostat se ven díky amnestii. Nepřijatelné jednání a nepochopitelné uvěznění člověka, který celý život dělal jen jediné – pomáhal jiným.
Právě za svou práci, lidskost a odvahu byl Ales Bialacki letos nominován na Sacharovovu cenu – ocenění, které každý rok udílí Evropský parlament osobnostem bojujícím za lidská práva. Ales ale není jediný nominovaný, je jich celkem pět. Nebudu srovnávat nesrovnatelné, jen tedy zmíním, že nominaci ještě získali tři uvěznění opoziční vůdci ve Rwandě, zakladatel centra, které pomáhá křesťanům pronásledovaným kvůli své víře v Pákistánu a také íránský právník a filmař.
U čtvrtého nominovaného se ale srovnání nabízí – jsou jimi Pussy Riot, ruská punková skupina, tři dívky, které byly kvůli svému protestsongu zazpívaném v hlavním moskevském chrámu odsouzeny na dva roky do vězení. Už jsem tady o tom psala, výši trestu nechápu a zaráží mě, ale pokud jde o Sacharovovu cenu, ptám se: Za co? Mezi laureáty ceny v minulosti patřili například bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela, barmská disidentka Aun Schan Su Ťij, nedávno zesnulý kubánský disident Oswaldo Payá, ruští bojovníci za lidská práva z organizace Memorial, Reportéři bez hranic, či loni pětice aktivistů takzvaného arabského jara – z Tuniska, Libye, Egypta a Sýrie.
Všechno lidé, kteří za něco dlouhodobě bojovali, něčeho dosáhli, mají za sebou určité zásluhy, ne jen jedno vzpurné vystoupení, které určitě mělo své důležité poslání, ale získat za to cenu? Možná bych si to dokázala představit v případě, kdyby se jim třeba podařilo dostat z vězení (doufám, že to bude co nejdříve) a založili si centrum, které bude pomáhat jiným takto podobně nespravedlivě odsouzeným, bude systematicky bojovat proti nesmyslnému chování úřadů, politiků i církve, bude bránit nevinné, dávat jim rady a nabízet pomocnou ruku. V tom případě chápu nominaci na tuto cenu. Teď ale říkám jasně: já hlasuju pro Alese Bialackého!
