Jenže dokud to prý všichni pořádně nepřečtou, tak raději mlčí a do Orbána se za jeho sporné kroky bohužel téměř nikdo nepouští. Tedy až na pár výjimek.
Třeba Guy Verhofstadt, bývalý belgický premiér a šéf Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, se nechal slyšet, že by měla Evropská unie zavést proti Maďarsku podobné sankce, jaké kdysi postihly Rakousko.
A podle nové Lisabonské smlouvy by mohly dokonce i přísnější. „Smlouvy počítají s procedurami, které řeší tyto situace,“ citoval Verhofstadta server Euractiv.
„Bohužel nyní nastal čas použít je, aby byla v Maďarsku a EU ochráněna demokracie a základní práva. A také aby nevznikl nebezpečný precedent a špatný příklad pro země usilující o členství v Evropské unii,“ dodal bývalý premiér.
Vlastně jsem ještě zapomněla zmínit, co je na nové maďarské ústavě tolik problematického: je například zvýšena státní kontrola nad justičním systémem či omezena nezávislost centrální banky.
O co tenkrát šlo u těch rakouských sankcí? V únoru roku 2000 spustilo 14 tehdejších členů Unie diplomatické sankce proti alpské republice kvůli nové vládní koalici, která v zemi vznikla.
Vadilo jim, že v kabinetu zasedla i ultrapravicová strana Svobodných Jörga Haidera. Takže začala totální blokace: rakouské zástupce nikdo nezval na návštěvy, na unijních akcích je ignorovali a tak dále.
V mezičase se samozřejmě Haider do Bruselu ostře pouštěl s tím, že jediný, kdo tady porušuje unijní smlouvy, je právě EU. Nakonec byly sankce po osmi měsících zrušeny.
A teď to hlavní: bylo by sice hezké i nyní na Budapešť nějakým způsobem zatlačit, jenže už právě ty rakouské sankce ukázaly, že tento způsob je vlastně k ničemu a naopak je to věc kontraproduktivní. Protože FPÖ tehdy ve vládě zůstala a možná naopak ještě i posílila.
Jak to shrnul tehdy sám Haider: „Sankce byly jen „plácnutím do vody“. Rakousku naopak prospěly, protože ukázaly obrovskou solidaritu a posílily vlastenecké cítění v zemi.“ Takže tudy cesta nejspíš nevede...
Evropští socialisté zase navrhují, aby EPP se svých řad Fidesz vyloučila. Tedy respektive pozastavila straně členství do té doby, než v zemi zase budou fungovat nezávislé a demokratické instituce.
Jenže to se asi těžko stane, když je Orbán, jak bylo výše zmíněno, místopředsedou tohoto středopravicového uskupení v europarlamentu.
Evropská komise prý také zvažuje právní postih Maďarska, vše ale bude záviset právě na analýzách nové ústavy, na kterých se nyní pracuje. Jasněji by mohlo být na konci tohoto týdne či na začátku příštího.
Proti nedemokratickým krokům v zemi již protestovaly desítky tisíc lidí v ulicích Budapešti, Orbán ale nevypadá, že by ho to nějak zviklalo.
ČTĚTE VÍCE: |
Co by možná mohlo být pro něj potencionálním problémem je, že kvůli větší státní kontrole nad centrální bankou by země nemusela obdržet preventivní půjčku od Mezinárodního měnového fondu a EU ve výši 20 miliard eur, o kterou požádala v listopadu.
A tyto peníze by země kvůli ekonomické nestabilitě docela potřebovala. Příští schůzka ve složení MMF, EU a Maďarsko se má konat v půlce ledna, tam se nejspíš uvidí...
Na závěr ještě z jiného soudku, takové malé uvedení na pravou míru. Koukala jsem, že se na základě rozhovoru s velvyslankyní při EU Milenou Vicenovou rozjela velká vlna debat na téma, co řekla a jak si to může dovolit (jedna strana – kritici) a co řekla a že si to může dovolit (druhá strana – její zastánci).
U většiny lidí, kteří její slova komentovali, se mi nicméně podle jejich reakcí zdá, že daný rozhovor ani nečetli, nebo ho nečetli pořádně. Protože jinak by mluvili jinak. Nebo možná, že oni ani jinak mluvit nechtějí, bez ohledu na fakta. Takže...
Velvyslankyně se v Bruselu pohybuje, chodí na různá jednání, o kterých my tady v Praze třeba nevíme žádné podrobnosti. Právě tohoto tématu a zároveň i nedávného summitu EU se týkaly otázky jí položené. Jedna z nich pak zněla takto: Jak to vypadá s půjčkou 200 miliard eur Mezinárodnímu měnovému fondu, o které se na summitu také mluvilo?
A odpověď: Podle posledních informací to vypadá, že eurozóna by platila, ale pro ni je to daleko jednodušší, protože si to vezme z Evropské centrální banky.
Pokud jde o země stojící mimo eurozónu, od států, které jsou v programu pomoci, se pomoc nepožaduje, a je to logické. Slyšela jsem, že Švédsko, Dánsko, Polsko se rozhodly kladně. Česká republika ještě čeká na upřesňující informace.
A další z otázek: V České republice je často v souvislosti s pomocí jiným zemím EU slyšet názor, proč bychom se měli my podílet na záchraně eurozóny, když tam nepatříme. Jak to vidíte vy?
Odpověď: Mám za to, že se Česká republika svobodně rozhodla, že se stane součástí Evropské unie, a mám za to, že Česká republika je potenciální člen eurozóny. Jen bych připomenula, že celou dobu od vstupu jsme čistí příjemci finančních prostředků.
Nevzpomínám si, že by někdo protestoval třeba proti tomu, že budeme přijímat prostředky ze strukturálních fondů. Jestliže umíme peníze čerpat, měli bychom i zvážit, zda není na místě pomoct, když je eurozóna ohrožena. Prosperita eurozóny je důležitá pro prosperitu celé Evropské unie.
Vyplývá z toho, že velvyslankyně „veřejně radí účast na finanční pomoci eurozóně“? Podle mě ne.
V souladu s politikou české vlády mluví o zvážení této pomoci, což je i postoj, který nyní Praha zastává, než získá podrobnější informace a než bude jasné, jak to vlastně s půjčkou bude. Definitivní NE nebo definitivní ANO půjčce ještě neřekl ani premiér Petr Nečas.
Jenže asi nemá cenu podobné věci řešit, protože každý si vždycky z rozhovoru vybere jen to, co se mu hodí a začne se na tom točit...
