Atmosféra v Belgii začala houstnout v posledních dnech. Předčasné volby se zde konaly již 13. června, dosud však nevznikla žádná nová vláda a co víc – ani se nijak nepodařilo hnout z místa. Belgické politické strany se již dlouhou dobu hádají kvůli nutným ústavním reformám týkajícím se volebních práv Vlámů a Valonů, ale i kvůli přerozdělování kompetencí a financí mezi jednotlivé regiony.
Zatím poslední pokus, jak situaci vyřešit, měl Bart De Wever, šéf Nové vlámské aliance, vítěze předčasných voleb. V neděli přišel s 50stránkových kompromisním koaličním návrhem. Hned v pondělí ho ale frankofonní strany odmítly. A vůdce frankofonních socialistů Elio Di Rupo byl prý dokonce šokován některými nápady, které se v dokumentu objevily. Například že by Bruselský region ztratil svou autonomii a vládly by mu obě dvě komunity dohromady. Pro vysvětlení – Belgii tvoří frankofonní jih (Valonsko), vlámsky hovořící sever (Vlámsko) a dvojjazyčný Brusel. "Jde o frontální útok na federální stát a na frankofonní komunitu," prohlásil o návrhu Di Rupo.
Reakce De Wevera? Prý se cítí tímto odmítavým rozhodnutím "ponížen". A zvláště i tím, že Valoni si prý dokument podle něj ani pořádně nepřečetli. "Fabula acta est (tedy Hra skončila, je po všem)," okomentoval poslední dění De Wever, historik a milovník latinského jazyka. Jenže můžeme se ptát: Má tento politik vůbec zájem na tom, aby se znesvářené strany dohodly? Jeho Nová vlámská aliance se netají tím, že je pro postupné "rozpuštění" Belgie.
A on sám sice na rozdělení země netrvá, ale ani ho nevylučuje. "Rozpad Belgie by byl hloupý, protože Flandry by přišly o Brusel a staly by se mezinárodním vyvrhelem," uvedl nedávno pro agenturu Bloomberg. Na druhou stranu se ale nechal slyšet, že kdyby k rozdělení mělo dojít, tak po vzoru Československa. "Jestliže k tomu dojde demokraticky, jako tomu bylo v případě Česka a Slovenska, nebude to žádný problém," prohlásil 39letý lídr Nové vlámské aliance.
Spory mezi Valony a Vlámy přiměly k demisi předchozího a nyní kvůli neexistenci nového kabinetu stále vládnoucího premiéra Yvese Leterma. "Má tato země ještě smysl?" ptaly se tehdy belgické noviny. Nyní se situace ještě více vyhrotila. Zatím všichni skloňují nejvíce jediné řešení – další předčasné volby. Už teď je ale jasné, že nejspíš ani ty nic nevyřeší. Politologové ale zatím nevidí situace úplně tragicky, prý je Belgie proslulá tím, že její politici se vzchopí teprve tehdy, kdy už jim hodně teče do bot a tento stav nejspíš ještě nenastal.
Jenže s jakým "materiálem" mají co do činění? Trochu to vypadá, že musí spojit nespojitelné a dohodnout nedohodnutelné. Vlámové tvoří asi 60 procent z více než 10,6 milionu obyvatel Belgie. Volí si své politiky, stejně jako Valoni. Každá z komunit chodí do jiných škol, učí se jiné dějiny. Nečtou stejné knihy ani noviny, nesledují stejné filmy či televizní pořady. Belgičané často vtipkují o tom, že je spojuje jen společná láska k pivu, dobrému jídlu a i přes smolné výsledky oddané fandění jejich národnímu fotbalovému týmu. Je to málo nebo hodně?
Bude každopádně zajímavé sledovat, jestli a za jak dlouho se belgickým politikům podaří dohodnout či nedohodnout. A třeba v blízké budoucnosti už budeme navštěvovat nový stát jménem Brusel...
