Tragédie se ale nekoná, pokladna je otevřená, vpředu tři okénka, vzadu také nějaká, takže postupujeme rychle a za chvíli jsme za branou. Tam nás ale zabrzdí zdánlivě nekonečný štrůdl lidí – táhne se kolem stánků až za roh ke schodišti u Maroldova panoramata.
Vybaví se mi letáček, co jsme tuhle dostali do ruky: „Nenechte si ujít knižní událost roku! Dan Brown a Tajemství všech tajemství.“ Že by opravdu dorazil autor Šifry mistra Leonarda? Odhodlání, s jakým ty stovky lidí v dvoj nebo trojstupu poctivě přešlapují na místě, ačkoli není zrovna vlídně, by tomu odpovídalo. Ale záhada se vysvětluje. Je to fronta, na konci níž dostanou na ruku pásek ti, kteří si vstupenky pořídili předem – třeba online. Taková malá za ucho pro ty, co si to chtěli trochu usnadnit a nenechat nic náhodě. To my, co jsme vyrazili takzvaně na punk, už si to šineme za kulturou.
Kam dáváte při líbání nos vy? Spisovatelka Lucia Berlinová se zasloužené slávy dočkala až po smrti |
Výstaviště se průběžně plní. Lákadel je tu ostatně dost, včetně šance vidět naživo některé zahraniční autory nebo stálice české literární scény. V programu nechybí Alena Mornštajnová, Aleš Palán, Kateřina Tučková, Michaela Klevisová, Pavel Kosatík nebo Radka Třeštíková. Osobně jsem navštívil zajímavou diskusi moderátorů podcastu Lit se spisovateli Davidem Zábranským a Kristinou Hamplovou, diskusi, která neměla být o generačních rozdílech… ale byla. A nechyběly ani moje oblíbené audioknihy.
Na některé programy jsme se přes tlačenici u vstupu ani nedostali, i kolem občerstvení to žilo. Situaci s davy paradoxně zachraňovalo, že se mohly rozprostřít po prostranství mezi pavilony. Být to v Průmyslovém paláci (ať už před rekonstrukcí, nebo po ní), byl by to učiněný masakr.
A pak že lidi nečtou
Ale proč to všechno vlastně říkám? Protože na takovém místě si obyčejně pomyslím totéž, co onehdy, když jsem viděl brutální fronty teenagerů před Kongresovým centrem, kde se konal festival pro young adult literaturu: „A pak že lidi nečtou.“ Nikdo mi nenamluví, že je všechny na jedno místo dostaly veletržní slevy. Ostatně, co na nich ušetří, dají stejně za lístky, občerstvení a někteří i za ubytování v okolí výstaviště.
Irsko nikdy nebylo irštější. Novinka Claire Keeganové se jmenuje Antarktida, ale celá je o smaragdovém ostrově |
Vede mě to k možná naivní myšlence, že na tom nejsme kulturně zase tak špatně. Možná tomu pomohlo snížení DPH na knihy, možná přirozená potřeba být součástí dění a potkávat se s těmi, kteří to cítí podobně. Protože přesně o tom Svět knihy i další literárně kulturní akce, veletrhy a festivaly jsou. O budování a utužování komunity. Ze stejného důvodu naše síť knihoven (ne nadarmo nejhustší na světě) pořádá akce pro veřejnost, proto jsou tak populární čtenářské kluby nebo skupiny na sociálních sítích. To je způsob, jak udržujeme při životě funkci literatury i čtenářskou gramotnost.
O to smutnější je vidět, když se vystavující vydavatelé snaží prostřednictvím akce v programu zkrátka jen něco prodat. To, co návštěvníky motivuje stát ty fronty a nakupovat všechno od knih přes klobásy po merch, je touha se bavit, dostat se o něco blíž tomu, co mají rádi, a především pak to spolu sdílet. Je jedině dobře, když tomu vystavovatelé vycházejí vstříc – byť to často není z těch či oněch (především finančních) důvodů jednoduché. Ono se to ale později vrátí v podobě dalších čtenářů, kteří budou chtít víc.
