Světová banka vznikla na konci druhé světové války za účelem obnovy Evropy a poté se zaměřila na vymanění lidí z chudoby. Ale stejně jako OSN a další mezinárodní organizace se i ona po Pařížské klimatické dohodě z roku 2015 vydala cestou boje za klima, na který se zavázala vynakládat miliardy dolarů, a slíbila, že bude lídrem v oblasti zeleného financování. Loni za klimatické projekty utratila 42,6 miliardy dolarů. To jsou peníze, které by jinak mohly být použity na nejnaléhavější potřeby světa.
Zanedbatelné výsledky
Výzkumy opakovaně ukazují, že investice do základního rozvoje, jako je zlepšení zdraví matek, podpora e-learningu nebo zvyšování výnosu plodin, přinášejí mnohem větší a rychlejší přínosy než výdaje na boj proti změně klimatu. Naopak podpora chudých zemí v agresivním snižování emisí by z hlediska rozvoje nebo klimatických ukazatelů přinesla naprosto zanedbatelné výsledky. U adaptačních opatření, jako je ochrana před povodněmi, je to sice o něco lepší, ale pořád to nejde srovnat s osvědčenými rozvojovými strategiemi.
Prezident Světové banky Ajay Banga však klimatické cíle vytrvale brání. Podle něj by se chudoba a klima měly řešit společně. Takové povrchní tvrzení však postrádá logiku. Boj s chudobou výživou, zdravím a vzděláním dokáže rychle pomoci milionům lidí zlepšit kvalitu života za nízké náklady.
Teatrální gesta bohatých nepomáhají. Elity mluví o uhlíku, zatímco miliony dětí umírají |
Ovšem bojovat s chudobou klimatickou politikou by do roku 2030 nepomohlo absolutně nikomu, dokonce i na konci století by byla taková pomoc naprosto minimální. Navzdory tomu se náklady na klimatickou politiku hravě vyšplhají do miliard dolarů, navíc poškodí nejchudší obyvatele světa, neboť zapříčiní růst cen hnojiv a energií.
Jak ministr Bessent zdůraznil, rozvojové země teď potřebují levnou a spolehlivou energii, která jim pomůže s industrializací, rozvojem nových pracovních míst a prosperitou – stejně, jako tomu bylo před sto lety u (dnes) bohatých zemí, a jak se v uplynulých desetiletích dařilo Číně. Většinová část Afriky žije stále v chudobě a má minimální přístup k energiím, když nepočítáme energii vodní a dřevo. Průměrný chudý Afričan za rok spotřebuje tolik uhlí, co Američan za méně než devět dní.
Pohrdání lidským utrpením
V rámci iniciativy Mission 300 plánuje Světová banka do roku 2030 připojit dalších 300 milionů Afričanů k elektřině. To je chvályhodný cíl, který však ohrožuje všudypřítomná fixace na obnovitelné zdroje energie (OZE). Partnerem Světové banky v této iniciativě je Rockefellerova nadace, která propaguje OZE jako „nákladově nejefektivnější a nejrychlejší cestu k prosperitě“.
To je však čirá fantazie. Přestože solární i větrná energie mohou být levnější než fosilní paliva, když zrovna svítí slunce a fouká vítr, v opačných podmínkách jsou extrémně nákladné. Spolehlivá energie vyžaduje rozsáhlé záložní zdroje, které zvyšují náklady, a v zemích s vysokým podílem solární a větrné energie jsou náklady na elektřinu mnohem vyšší. To je ostatně důvod, proč bohaté země stále čerpají více než tři čtvrtiny energie z fosilních paliv, byť neustále mluví o ekologii.
Sebevražedná mise Evropské unie. Její posedlost uhlíkovou neutralitou zastiňuje chytřejší řešení |
I vlastní průzkumy Světové banky mezi jejími klienty ukazují, že lidé v chudších zemích řadí klima na seznamu svých obav až na spodní příčky. Přestože afričtí lídři zdvořile jednají s Rockefellerovou nadací a Světovou bankou o ekologii, jejich činy mluví za vše. Loni sice Afrika navýšila spotřebu solární a větrné energie o pět kilowatthodin na osobu, ale zároveň přidala téměř pětkrát tolik energie z fosilních paliv, protože je levnější a spolehlivější. V rámci všech druhů energie (nejen elektřiny) Afrika mírně navýšila spotřebu solární a větrné energie, ale spotřebu fosilních paliv zvýšila 22krát.
Změnu klimatu je sice potřeba řešit, ale nikoli na úkor chudoby. Vlády bohatých zemí by měly investovat do dlouho zanedbávaného výzkumu a vývoje, který by přinesl průlomové zelené technologie jako dostupnější a spolehlivější alternativu, již si budou moct osvojit bohatí i chudí. To je způsob, jak vyzrát na klimatické změny, aniž bychom obětovali ty nejzranitelnější. I další země by se měly připojit ke snaze přimět Světovou banku, aby se vrátila k boji s chudobou. Využívání rozvojových fondů na klimatické iniciativy je nejen chybné, ale i pohrdání lidským utrpením.
