Podle WHO poklesla proočkovanost proti spalničkám pod úroveň, která je nutná pro dosažení tak zvané kolektivní imunity. Tedy stavu, kdy se nemoc nemůže téměř šířit populací a jsou chráněni i lidé, kteří nejsou očkováni.
U podstatné části nemocí se odhaduje, že k tomu je potřeba proočkovat 95 procent lidí. Stejně tak se šíří nyní i černý kašel, který může být smrtelný pro malé děti. I tam klesla proočkovanost. A protože se proti těmto nemocem očkuje v kombinovaných vakcínách (MMR a tak zvaná trojkombinace), klesá i proočkovanost proti záškrtu, příušnicím a zarděnkám.
Proč se lidé odmítají očkovat? Je za tím několik věcí. Část lidí si neuvědomuje, že infekční nemoci jsou tu stále s námi. I když dobrá hygiena a zdravotnictví dokáží jejich výskyt omezit. Ale ne tak dobře jako vakcíny. Z tohoto důvodu klesá proočkovanost ve vyspělém světě.
Kozel zahradníkem? Bezpečnost vakcín v USA zhodnotí antivaxer. Tvrdí, že očkování způsobuje autismus |
Zkrátka když vidíte cizí dítě umírat na infekční chorobu, raději necháte vlastní proti ní očkovat. Když to nevidíte, mávnete nad tím rukou. A ještě navíc když víte, že část dětí – byť velmi malá - může mít kvůli očkování zdravotní problémy. Nehledě na to, že spoléháte, že druzí dali své dítě očkovat, takže tomu vašemu nic nehrozí. Což je, pokud neexistuje žádná zdravotní překážka očkování dítěte, nezodpovědné a sobecké přenášení rizika na druhé.
Co s odpírači vakcín
Snahu vyhnout se očkování nyní navíc posilují různé fámy typu, že autismus způsobuje očkování či že očkování působí neplodnost nebo že se farmaceutické firmy spikly spolu s lékaři a politiky, aby zatajili nepříznivé vedlejší účinky očkování. Když takovýmto příběhům uvěří dost velká část populace, je na průšvih zaděláno. Zvláště pokud tyto věci šíří nebo podporují politici, jako třeba nyní americký ministr zdravotnictví Robert Kennedy.
Bohužel, i u nás se najdou veřejně činné osobnosti zpochybňující význam vakcinace, které navíc nyní ukazují na Kennedyho s tím, že to jen dokazuje jejich pravdu. Tyhle lidi posílila covidová epidemie, která v části populace vedla k odporu proti vakcínám jako takovým a k šíření nepotvrzených zpráv nejprve o vakcínách proti covidu a pak i očkování obecně. A to nejen u nás.
Co s tím? Bohužel, moc toho nejde. Jedinou možností je vysvětlovat neustále funkci očkování, dál pečlivě sledovat možné nepříznivé vedlejší účinky očkování a pak odškodňovat ty, kterým vakcinace skutečně způsobila újmu.
Zároveň je otázkou, zda úmyslné neočkování nějak nepenalizovat. Buď důkladnějším vynucováním toho, že děti ve školkách, na které přispívá stát, musí být očkované, či přímo v případě propuknutí nemoci nechat neočkované, pokud se mohli očkovat a schválně to neudělali, zaplatit léčbu. Každý by tak měl svobodnou volbu se neočkovat, ale zároveň by tím přišel o některé výhody. Problém je v tom, že u očkování dětí rozhodují dospělí, zatímco případné finanční či jiné postihy nese celá rodina a tím i děti, které za své rodiče nemohou.
