Nebude třeba tyto kroky revidovat? Nebude Evropská unie měnit letošní dohodu s Libanonem (do Bejrútu jela Ursula von der Leyenová), že bude lépe střežit hranice, aby Syřané přestali hromadně vyrážet loděmi přes moře na Kypr? Německá média psala, že delegaci do Sýrie chystá Kypr a Česko, aby vysondovala bezpečné oblasti. Jak to dopadne?
Jistě, jsou to jen spekulativní otázky. Ale při pohledu na nynější boje v Sýrii se takové otázky chtě nechtě vnucují. Protože právě teď Sýrie moc bezpečně nevypadá.
Víte o jediném příkladu úspěchu?
V březnu 2011 vypukla v Sýrii rebelie proti diktátoru Bašáru Asadovi. Byla součástí řetězu povstání „arabského jara“, ale na rozdíl od jiných zemí ji Asad ustál. Tedy s pomocí tvrdého postupu, Íránu (na zemi) i Ruska (ze vzduchu).
Těžké boje ustávaly už v roce 2016, o dva roky později vláda kontrolovala většinu státu, v roce 2021 Asad vyhlásil amnestii pokládanou za konec občanské války a v roce 2023 byla Sýrie opět přijata do Ligy arabských států. O válce se přestalo mluvit a o čem se přestane mluvit, tak neexistuje, že.
Ale teď opět vypukly boje. Tak silné, že islamisté ovládli největší město Aleppo, strategickou dálnici do Damašku a postupovali dále. Poprvé od roku 2016 na ně zaútočila ruská letadla. Co to znamená? Co z toho vyvozovat?
Ani arabský socialismus, ani islámské režimy nepřinášejí prosperitu. Končí v Sýrii vláda Bašára Asada? |
Odpovědi nelze zhustit do prostých slov ano – ne, dobře – špatně. Čteme-li zprávy v hlavním progresivistickém proudu, třeba v magazínu Der Spiegel, čiší z nich fandění rebelům. Podle mustru „arabského jara“ z roku 2011: Asad = diktátor, rebelové = bojovníci proti diktatuře. Vypovídá to ale ještě dnes o něčem?
Můžete jmenovat jediný příklad státu postiženého „arabským jarem“, kde rebelové zvítězili a společnost si polepšila? Asi těžko, že. Egypt či Tunisko jsou na tom dnes společensky plus minus stejně jako před 14 lety. Ale to je jen tím, že tam po „revoluci“ následovala „kontrarevoluce v mezích zákona“. Kdežto Libye je dodnes rozvrácená – proto funguje jako východiště ilegální migrační trasy přes moře do Evropy.
Dovede si někdo v Evropě představit, kdo a jak by vládl v Sýrii, kdyby rebelové (džihádisté, partyzáni, teroristé, nehodící se škrtněte) zvítězili? Zorientovat se v těch skupinách je problém i pro ty, kteří se o region zajímají. Třeba skupina Tahrír aš-Šám je bývalá an-Nusrá, filiálka Al-Káidy. Tušíte, že Syrskou národní armádu podporuje Ankara, kdežto Syrské demokratické síly reprezentují Západem podporované Kurdy? Komu byste fandili?
Ani Rusko stabilitu neprosadí
Za druhé. Nynější boje jsou dost velkým kamínkem do mozaikovitého obrazu světa, jehož základní pojivo se rozpadá. I ten, kdo se z dobrých důvodů dívá kriticky, ba zcela odmítavě na Rusko, může uznat, že ruská vojenská účast tu zemi stabilizovala, vedla k ukončení těžkých bojů i občanské války jako takové. I když vyhrál diktátor.
Při leteckých úderech zemřelo v Sýrii přes 25 lidí. Povstalci drží velkou část Aleppa |
Teď ale Západ, arabský svět i globální Jih jako takový vidí, že ruská účast k trvalé stabilitě (k diktátorské stabilitě) nestačí. Bude zajímavé sledovat, co to udělá třeba s Afrikou. Niger se už loni rozloučil s vojenským patronátem Francie ve prospěch patronátu Ruska (přesněji řečeno wagnerovců). K témuž se nyní rozhodl Čad. Uvažuje o tom i Mali. Nerozmyslí si podobné země sázku na Rusko, když vidí, že v Sýrii taková sázka k trvalé stabilitě nestačí? Že Rusko a Írán nejsou tak silné, aby Sýrii definitivně pacifikovaly?
I toto jsou zatím ryze spekulativní otázky. Ale jsou prostě ve vzduchu.
Kdo za to může?
Za třetí se vraťme k Evropě. Ta si víceméně drží svůj postoj k Sýrii z roku 2011. Formálně odmítá Asada, sympatizuje s rebely a spíše pomíjí události, jako byla Asadova amnestie. Či návrat Sýrie do Ligy arabských států. Když letos vyrazila do Damašku delegace z pražského ministerstva zahraničí, byla to spíše partyzánská akce. Kdyby se jednání se Sýrií dařilo, kdyby se ta země dále stabilizovala, daly by se tyto partyzánské akce dobře ustát. Ale vypukne-li nové kolo občanské války, bude to vše opět „v luftě“.
Kdo za to může? Rusko? Írán? Ne, je to proti jejich zájmu. Západ? Že by snad Bidenův dárek na rozloučenou? To by znělo jak z konspiračního scénáře. Některé události prostě jen ilustrují rozklíženost nynějšího světa.
