Co se Izraeli naopak podařilo, byla zásadní eliminace vojenských kapacit libanonského hnutí Hizballáh. To vše završil nečekaný pád režimu Bašára Asada v Sýrii, a tedy znatelné oslabení íránského a ruského vlivu. Do jaké míry ale tento vývoj povede ke stabilitě regionu, nebo naopak jeho dalšímu rozklížení, je velmi těžké a předčasné odhadovat – záležet nebude jenom na nových vládcích v Damašku, ale i na okolních aktérech blízkovýchodních mocenských šachů.
Kdo vyhrál příměří s Hizballáhem? Zřejmě Izrael, prosadil 18 let starou rezoluci OSN |
Spěšná evakuace Asada do Moskvy završila 8. prosince čtvrt století jeho vlády – v blízkovýchodním tisku přitom přibývá indicií, že nešlo jen o výsledek rychlého tažení rebelů na Damašek a ústupu složek hájících syrský režim, ale že velkou roli v relativně hladkém vývoji sehrála zákulisní vyjednávání mezi Tureckem, Ruskem a Íránem. Turecká média zase přišla s informací, že Asad požádal Izrael o zajištění bezpečného odletu ze země výměnou za přesné lokality syrských strategických zbraní, jež pak Izrael skutečně téměř všechny zničil precizním bombardováním.
Jak dlouhá bude izraelská dočasnost?
Dosavadní pozornost se upírala k faktu, že rozhodující roli – přinejmenším tu mediální – v pádu Asadova režimu sehrála organizace Haját Tahrír aš-Šám.



















