Dovoluji si vyjádřit touto cestou dík panu Janu Rejžkovi za článek "Dva osmdesátníci"
v LN 4.12.. Spisovatele Karla Pecku jsem velmi dobře znal, v sedmdesátých a osmdesátých letech jsme byli dobří přátelé (mám doma většinu jeho vydané prózy i s vlastnoručním věnováním). Poznal jsem jeho životní osudy nejen z jeho tvorby, ale i z osobního vyprávění. Jeho hrob na Olšanech je sice vzorně udržován, ale jméno se z obecného vědomí jaksi vytratilo. Tím spíš oceňuji čin pana Rejžka, kterým osobnost Karla Pecky (i jeho morální profil) připomněl. Šokem pro mne bylo srovnání životních peripetií Karla Pecky s minulostí i přítomností druhého, dosud aktivního "osmdesátníka"
Zdeňka Mahlera. Je možné, že odhalování minulých hříchů "populárních" osobností není právě nejvděčnějším námětem, ale i přesto se domnívám, že takovou "tlustou čáru"
za minulostí, jakou se podařilo vytvořit v tomto případě, je zdravé a nutné z obecného povědomí vymazat. A za to panu Rejžkovi ještě jedno - druhé - poděkování.
v LN 4.12.. Spisovatele Karla Pecku jsem velmi dobře znal, v sedmdesátých a osmdesátých letech jsme byli dobří přátelé (mám doma většinu jeho vydané prózy i s vlastnoručním věnováním). Poznal jsem jeho životní osudy nejen z jeho tvorby, ale i z osobního vyprávění. Jeho hrob na Olšanech je sice vzorně udržován, ale jméno se z obecného vědomí jaksi vytratilo. Tím spíš oceňuji čin pana Rejžka, kterým osobnost Karla Pecky (i jeho morální profil) připomněl. Šokem pro mne bylo srovnání životních peripetií Karla Pecky s minulostí i přítomností druhého, dosud aktivního "osmdesátníka"
Zdeňka Mahlera. Je možné, že odhalování minulých hříchů "populárních" osobností není právě nejvděčnějším námětem, ale i přesto se domnívám, že takovou "tlustou čáru"
za minulostí, jakou se podařilo vytvořit v tomto případě, je zdravé a nutné z obecného povědomí vymazat. A za to panu Rejžkovi ještě jedno - druhé - poděkování.
