Češi dost těžko hledají dobré kamarády. Vytáhl jsem Františka Halase – Torso naděje a čtu: „Zvoní zvoní zrady zvon/ Čí ruce ho rozhoupaly/ Francie sladká hrdý Albion/ a my jsme je milovali.“ Potom začalo dělení Polska mezi nacionalistickým Německem a SSSR. A dál raději nemluvit. Vzpomínám na volání slávy, oslavy, objímání, když do Plzně a západních Čech se dobojovala vojska USA. Ještě dnes jezdí stovky džípů s americkými vlajkami v amerických uniformách počátkem května po Plzni a okolí. Máme muzeum a nevíme kam dřív postavit pomník generálu USA.
Ale jen od nás nechtějte, abychom se zapletli do přímého angažování obrany americké demokracie. To bychom si mohli ublížit. Ani kousek parcely pro vaši obranu. Takoví kamarádi zase nejsme.
