Ve svém projevu oslavoval obránce Čínské republiky v minulosti před komunisty, a i když se slavnostní přehlídka nesla jako obvykle z velké části v civilním duchu, přece jen bylo vojáků a trochu více než dříve. Oslavy se totiž, alespoň tak to vnímají někteří politici a zejména experti, konají ve stínu obav z čínského útoku na ostrov, jehož hrozba nyní stoupá.
Komunistická Čínská lidová republika totiž považuje Tchaj-wan za svou vzbouřeneckou provincii a tvrdila, že ji chce získat silou. Takové hrozby tu byly vždy už od konce čínské občanské války ve čtyřicátých letech minulého století.
Jenže to bylo technicky neproveditelné, protože překonat úžinu oddělující pevninskou Čínu od Tchaj-wanu a vylodit se na silně bráněném ostrově bylo dlouho nad síly čínských komunistů. Později se vedení Čínské lidové republiky rozhodlo, že tehdy ještě chudá Čína bude raději s Tchaj-wanem ekonomicky spolupracovat a lákat tchajwanské investice. Čínští komunisté najednou raději mluvili o „mírovém znovusjednocení“, případně na téma Tchaj-wan mlčeli.
Zapsat se do čínské historie
S nástupem současného prezidenta a šéfa čínské komunistické strany Si Ťin-pchinga se ale věci změnily. Si na rozdíl od svých předchůdců ve funkci otevřeně mluví i o získání Tchaj-wanu násilím a navíc se na to reálně připravuje. Buduje největší vojenské loďstvo na světě.
Tchaj-wan jako neobjevený klenot Asie. Rychlovlakem se dostanete za makaky i krásnými plážemi |
Podle penzionovaného amerického admirála Johna Aquilina dal Si pokyn armádě, aby byla připravena k invazi na ostrov v roce 2027, a této připravenosti komunistická armáda dosáhne. Potvrzují to i další zdroje z tajných služeb.
Podle dalších analytiků chce Si dobýt Tchaj-wan do roku 2049, kdy komunistická Čínská lidová republika oslaví sto let. Podle jiných chce Si získat Tchaj-wan „jen“ do konce svého působení v čele země, což znamená do své smrti. Aby tak naplnil svoje heslo o „velkém znovuobrození čínského národa“ a navždy se zapsal do čínské historie.
Tchaj-wanská armáda je ovšem poměrně optimistická ohledně toho, zda mu v tom dokáže zabránit. Představitelé místního Institutu pro národní obranu a bezpečnostní výzkum (INDSR), což je think tank ministerstva obrany, který v podstatě tlumočí názory vojenských špiček, protože ty se s novináři nebaví, mi rádi vysvětlili, že přímé vylodění na ostrově by bylo i pro komunistickou armádu velmi těžké a pravděpodobně by byla brzy zatlačena zpátky do moře. Mimo jiné proto, že terén tu straní obráncům a Tchaj-wan nakupuje z mnoha zemí včetně evropských, které o tom raději mlčí, moderní zbraně.
Ostrov zvýšil své vojenské výdaje za pár let z 1,6 procenta HDP na 2,5 procenta. V České republice se přitom horko těžko snažíme dosáhnout výdajů ve výši dvě procenta HDP. Navíc Tchajwanci věří, že na jejich obranu by nakonec zasáhly Spojené státy, které si nepřejí ohromné posílení Číny, k němuž by došlo, pokud by spolkla Tchaj-wan.
Slabiny obrany ostrova
Jenže jak připouštějí v INDSR, kromě přímého útoku mají čínští komunisté i jiné možnosti, jak se zmocnit Tchaj-wanu. A tam už by obrana ostrova nemusela vůbec fungovat. První je možnost, že čínská armáda provede malý vzdušný výsadek, zmocní se části hlavního města a vedení země, a nová, komunisty z Pekingu dosazená pročínská vláda nařídí kapitulaci. V nastalém zmatku pak čínští komunisté obsadí letiště či nějakou nechráněnou část pobřeží a rychle se zmocní ostrova.
Může Čína ohrozit USA? Trapas s jadernou ponorkou rozvířil pochyby |
Ve prospěch Tchaj-wanu pak nezasáhne nikdo, ani Spojené státy, největší tchajwanský spojenec. Bude to politicky nemožné. Tchaj-wan sice kvůli tomu vybudoval speciální síly, které tomu mají zabránit a pochytat případné výsadkáře či honit čínské špiony na motorkách po hlavním městě, ale zda v tom budou tchajwanští vojáci úspěšní, to jasné není.
Navíc ostrov v tomto případě neuchrání ani jeho tak zvaný „křemíkový štít“. Jde o to, že ostrov vyrábí téměř 60 procent světové produkce polovodičů a zhruba 90 procent těch nejmodernějších čipů a tak vedení ostrova doufá, že hrozba čínského přerušení dodávek těchto součástek pohne vyspělé země k zásahu v jeho prospěch. Případně, že vzhledem k tomu, že je na těchto čipech závislá i komunistická Čína, Peking raději nezaútočí. Jenže v případě rychlého obsazení ostrova čínští komunisté mohou obsadit továrny na polovodiče, oznámit, že dodávky do zahraničí budou a možná i se slevou, a všichni budou spokojeni a budou mlčet.
Čekání na smrt Si Ťin-pchinga
Dalším nebezpečným scénářem, jak by se mohli Číňané zmocnit Tchaj-wanu, je námořní a letecká blokáda ostrova. Toho se asi tchajwanští představitelé i vojáci bojí nejvíce. Pokud by komunisté udělali částečnou blokádu ostrova, kterou by propouštěli lodě s čipy ven a dovolili dovézt minimální zásoby potravin, pro americké politiky by bylo těžké doma vysvětlit, proč musí okamžitě zasáhnout na obranu Tchaj-wanu. Jejich protivníci by je navíc označili za agresory a ty, kteří rozpoutají čínsko-americkou jadernou válku.
Blokáda by způsobila nedostatek potravin a elektrické energie (Tchaj-wan vyrábí přes 40 procent elektřiny z dováženého zemního plynu, kterého má zásoby na dva až tři dni), armáda by přišla o náhradní díly k zahraničním zbraním, morálka by klesala a Čína by nakonec dokázala ostrov dobýt. Odborníci na Tchaj-wanu naznačují, že něco takového je velmi pravděpodobné.
Kdyby se „mírová“ blokáda nepovedla, mohla by přejít plynule k válce. Čína by sice utrpěla hrozivé ztráty, ale je pravděpodobné, že Si Ťin-pchingovi záleží na případných čínských lidských a ekonomických ztrátách stále méně. Je to podobné tomu, jako když Vladimira Putina nezajímali ekonomické ztráty způsobené Rusku odvetou za invazi na Ukrajinu a nyní ho nezajímají mrtví ruští vojáci.
Jak mi řekl jeden z vysoce postavených tchajwanských diplomatů, jediným řešením současné krize je zřejmě jen to, že Si Ťin-pching zemře dřív, než uskuteční svůj plán na dobytí ostrova. Pak se situace uklidní. Jenže Si chce dosáhnout svého cíle před svou smrtí, takže je pravděpodobné, že jak bude stárnout, reálnost čínsko-tchajwanské války poroste. Si Ťin-pchingovi je nyní 72 let. Máme se tak v příštích deseti letech ještě na co těšit.
