Naopak Evropa a Blízký východ mají v zásadě ostrouhat, resp. spolehnout se na obranu vlastními prostředky. USA jim mohou dodávat elitní vojenské technologie a pokročilé zbraně, ale tím jejich interes na zmíněných regionech končí.
Asi nejvyhraněněji tyto názory zastává Elbridge A. Colby, který za prezidentství Donalda Trumpa působil jako šéf vyzbrojování na americkém ministerstvu obrany a počítá se s ním do významné funkce i v případě Trumpova návratu do Bílého domu.
Svět se změnil, nastává čas Asie. Moc USA už není neomezená, musí se snažit zbrzdit Číňany |
Bezprostředně po invazi ruských sil na Ukrajinu uvedl Colby pro Lidovky, že čím dřív si Evropa tuto novou situaci uvědomí a začne sama zbrojit, tím lépe: „Jsem si vědom, že evropskému uchu a zejména u vás ve východní Evropě to může znít nelibě, ale stále budu tvrdit, že pokud někomu diagnostikují rakovinu, lepší přítel je ten, který mu poradí, aby se šel léčit, než ten, který ho poplácá po rameni a řekne mu, že všechno bude v pořádku.“
V minulosti byl tento postoj interpretován jako přesměrování amerického fokusu na obranu Tchaj-wanu, který v jihovýchodní Asii představuje jablko sváru číslo jedna. Nyní se ale zdá, že izolacionisté svůj reakční okruh ještě zúžili. Pro přímou americkou intervenci už se nekvalifikuje ani Tchaj-wan, přinejmenším ne bezvýhradně.
Colby a další přední bezpečnostní expert z okruhu nové pravice Robert O’Brien během léta spustili malou „tchajwanskou ofenzivu“, patrně namířenou k navýšení ostrovních výdajů na zbrojení. Na konci srpna Colby ve svém obsáhlém vláknu na síti X napsal, že svoboda ostrovní demokracie je určitě výhodou, ale nikoli podmínkou pro americké bezpečnostní zájmy v Pacifiku.
Tchaj-wan je cenný, ale...
„Tchaj-wan je cenný, ale (namísto jeho obrany) bychom mohli vytvořit koalici Japonska, Jižní Koreje, Austrálie, Indie, Filipín, a tak dále. Bylo by to obtížnější, ale nikoli nemožné.“ O’Brien – o němž se vážně uvažuje jako o případném Trumpovu ministrovi obrany – zase připomněl, že ostrovní demokracie by svůj rozpočet na obranu měla urychleně navýšit až na 5 procent HDP, tedy ho prakticky zdvojnásobit.
Tuto rétoriku není nutno hned vykládat jako opuštění všech amerických závazků ve světě. Colby i O’Brien, již mají velmi pravděpodobně namířeno do Trumpovy případné administrativy, tu jen v zesílené formě připomínají to, co říkají dlouhá léta: Amerika může svým spojencům s jejich bezpečností pomoct, nemůže ji ale zařídit za ně.
Trump nechce riskovat. Zdržováním pomoci pro Ukrajinu by kandidát republikánů nic nezískal |
Podobně důrazné připomenutí tohoto faktu všem americkým spojencům má primárně za účel je trochu popohnat v jejich vyzbrojování, jež např. Colby v případě Tchaj-wanu označil za „hlemýždí“ (Tchaj-wan na obranu vynakládá větší procento HDP než drtivá většina evropských států, ovšem menší než USA). Druhotným účelem je patrně formulovat tyto principy pro prezidenta Trumpa a jeho podporovatele, s nimiž message „Amerika na první místě“ silně rezonuje.
I přesto ale takto důrazné vyhubování významného spojence mnohé zaskočilo, a to včetně části republikánů. Ostrovní stát je i přes jisté výhrady k jeho zbrojení přeci jen pokládán za klíčový americký zájem. Jeho strategická poloha 200 kilometrů od čínských břehů a nepřístupné pobřeží, které je nevhodné pro vyloďovací operace, z něj dělají přirozenou pevnost uprostřed Jihočínského moře.
Dosavadní válečné hry, které simulovaly různé americké think tanky, ukázaly, že jeho obrana v případě čínského napadení by byla náročná, avšak velmi pravděpodobně úspěšná. Vzdát se ho by tak pro americkou obrannou doktrínu mohlo znamenat zásadní přešlap.
