V každém případě, výpadek Tchaj-wanu byl znamenal velké problémy pro světovou ekonomiku. Vzpomeňme, jaké těžkosti prožíval automobilový průmysl po částečném výpadku výroby některých čipů s nižší mírou integrace v důsledku pandemie covidu. Proto svět tak ostražitě sleduje politiku Pekingu vůči Tchaj-wanu a je nervózní z možných signálů invaze či jiných pokusů o násilné převzetí „vzbouřenecké provincie“.
Tchaj-wan jako neobjevený klenot Asie. Rychlovlakem se dostanete za makaky i krásnými plážemi |
Ve skutečnosti stratégové v Pekingu asi tuší, že „sjednocení“ Číny by přineslo hospodářský rozvrat takového rozsahu, že by byla ohrožena samotná stabilita komunistického státu – který čelí několik let trvající krizi nemovitostí a stavebního průmysl. Možná i ruské zkušenosti na Ukrajině přesvědčují Peking, že bude lepší netlačit na pilu. V každém případě, komunistická Čína je na Tchaj-wanu závislá a případná invaze by nevyhnutelně znamenala nevratné zničení extrémně přesných a citlivých výrobních linek pro polovodiče nejvyššího stupně integrace.
Existuje ale jiná hrozba, která by mohl stabilitu ostrovní ekonomiky ohrozit.
Na rozdíl od Pekingu, který stále staví a projektuje nové uhelné elektrárny, Tchaj-wan se v tomto směru chová „západně“. Tchajwanská vláda se v posledních letech snaží posílit svou ekologickou politiku a vytvořit dlouhodobý rámec pro boj proti změně klimatu. V roce 2023 byla původní Environmentální ochranná správa povýšena na Ministerstvo životního prostředí. Tchaj-wan se zavázal dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 a pracuje na zavedení cenových mechanismů pro emise, jako jsou poplatky či obchodování s povolenkami. Významnou součástí politiky je přechod k obnovitelným zdrojům energie.
To nebude snadný úkol, protože přibližně 83-84 procent elektřiny pochází z fosilních zdrojů. Z toho na uhlí připadá asi 42 procent, na zemní plyn asi 40 procent. Obnovitelné zdroje tvoří kolem 9-11 procent. Jaderná energie v dobách svého největšího významu (1985) kryla až 52 procent spotřeby. Nyní její podíl poklesl na nulu.
„Ahoj, jsem Pepa a bydlím v Pekingu.“ Čínští influenceři šíří propagandu v češtině |
Tchaj-wan se totiž rozhodl k podobnému kroku jako Německo. Vzhledem k tomu, že nebezpečí tsunami na Tchaj-wanu je nenulové – na rozdíl od Německa – to lze do jisté míry i chápat. Politikové přijali strategii útlumu: v roce 2016 vláda Demokratické pokrokové strany (DPP) prohlásila, že do roku 2025 budou postupně odstaveny všechny jaderné reaktory, jakmile vyprší jejich čtyřicetiletá licence. V květnu 2025 byla vypnuta poslední provozní jaderná jednotka (Maanshan-2) a tím byl proces ukončení jaderné výroby formálně dokončen.
Rozhodnout mělo referendum
Tchajwanská rozvodná síť je nyní silně závislá na zkapalnělém zemním plynu (LPG) a na uhlí. Z toho vyplývají jistá rizika. Plyn je dodáván „just-in-time“ tankery plujícími po přeplněných námořních trasách. Pokud dojde k výpadku dodávky kvůli bouřím nebo geopolitickým napětím, dopady jsou okamžité. Zásobníky LPG stačí na pouhých jedenácti dnů. Kdyby někdo (například Peking) chtěl vážně poškodit tchajwanskou ekonomiku nevojenskou cestou, stačilo by narušit námořní cesty. Tchaj-wan by mohl být těžce poškozen bez jediného výstřelu. A ještě ke všemu se většina plynu dodává z Kataru, což je další bezpečnostní riziko.
Mezi roboty a jiným vědomím. Asie ukazuje, že budoucnost nemusí vést přes ekologickou sebevraždu |
Referendum o jaderné energii, které se na Tchaj-wanu konalo 23. srpna 2025, mělo rozhodnout, zda má ostrov ponechat v provozu své poslední reaktory. Vláda Demokratické pokrokové strany pokračovala v politice útlumu, zatímco opozice – především Kuomintang a Lidová strana – prosazovala opětné spuštění elektrárny Maanshan na jihu ostrova.
Hlasování dopadlo tak, že zhruba tři čtvrtiny zúčastněných voličů podpořily návrh na restart reaktorů. Volební účast však dosáhla jen přibližně 29,5 procenta. Zákon vyžadoval, aby hlasy pro návrh překročily 25 procent všech oprávněných voličů. Tento práh nebyl naplněn. Přestože poměr hlasů ve prospěch jádra byl výrazný, výsledek byl formálně neplatný.
Evropa má stejné problémy
Referendum ukázalo, že část veřejnosti je ochotna o návratu jaderné energie uvažovat, avšak vysoké kvórum zablokovalo praktické uplatnění této podpory. Opoziční představitelé tvrdili, že nastavené podmínky pro platnost referenda jsou příliš přísné a neumožňují pružně reagovat na rostoucí poptávku po elektřině, kterou zvyšuje průmysl polovodičů i nové aplikace umělé inteligence. Spor tak zůstává otevřený.
Dnešní Evropa dokáže vyrobit jen máloco špičkového. Ztratila schopnost kapitalizovat své inovace |
Pohlédneme-li do Evropy, vidíme stejné problémy. Rostoucí poptávku po energii, iracionální strach z jaderné energetiky, geopolitická rizika související s dodávkami zemního plynu, nestabilní rozvodné sítě zápolící s výkyvy v důsledku obnovitelných zdrojů. Toto vše je třeba řešit, jak inženýrsky tak politicky.
Mezitím komunistická Čína v prvních šesti měsících roku 2025 uvedla do provozu nové uhelné elektrárny o výkonu 21 gigawattů. Další uhelné elektrárny o kapacitě 327 GW se staví nebo projektují. Pro srovnání, celková kapacita českých uhelných elektráren je 6,8 GW.
