Všelijaká upozornění z různých aplikací a programů beru jako v principu dobrou věc. Jejich prostřednictvím se dozvídám, že se blíží narozeniny někoho z příbuzenstva a je třeba začít uvažovat o dárku. Zjišťuji, že vlak, na který se chystám, má zpoždění. Telefon či jiné zařízení mě upozorní i na nové události typu zemětřesení, válek, pádů vlád a tak podobně. Sděluje mi, pokud mi někdo volá nebo píše. Fitness aplikace mi zase říkají, že jsem dosáhl denního cíle v počtu kroků. A tak dál.
Na další příklady určitě přijdete sami. Všechny tyhle věci jsou v principu OK. Jenže je jich moc. Navíc člověka ovlivňují, i když se je rozhodne ignorovat.
Stroopův efekt
Vyplývá to z pokusu, o kterém jsem se dočetl tento týden. Zveřejnila ho skupina vědců vedená Hippolyte Fournierem z Lyonské univerzity. Vědci v něm zjišťovali vliv notifikací na naše soustředění pomocí poněkud zákeřné úlohy. Její jednoduchý příklad může vypadat následovně:
červená modrá zelená žlutá
Pokud požádáte lidi, aby určili barvu textu takto napsaných slov, obvykle jim to způsobí obtíže. Jejich mozky slova automaticky čtou. Kvůli odpovědi však musí význam textu potlačit. Vyžaduje to značné soustředění. Projevuje se to prodloužením času potřebného ke zvládnutí úkolu. Efekt se označuje jménem Američana Johna Ridleyho Stroopa. Napsal o něm v roce 1935. Psychologové ho však znali už před ním. Stejnou zvláštnost lidského vnímání popsal šest let před Stroopem Němec Erich R. Jaensch.
Sociální sítě jsou odsouzené ke vzniku bublin, hádek a nerovností |
Dnešní psychologové a psychiatři úlohu vcelku rutinně využívají ve všelijakých diagnostických testech. Uplatňuje se i v čistě vědeckých experimentech. Druhá možnost byl případ Hippolyte Fourniera a jeho spolupracovníků.
Ztracené sekundy
Badatelé ukázali podobnou úlohu skupině studentů na monitoru počítače. Účastníci pokusu měli za úkol mačkat tlačítka označující barvu textu. Během řešení úkolu je vyrušovaly notifikace ze sociálních sítí. Byli rozdělení do více skupin. Nejzajímavěji vyšla jedna z nich. Vědci jejím členům řekli, že notifikace pocházejí z jejich vlastního telefonu.
Účastníci pokusu se na ně nemohli podívat. Přesto nabrali u každé položky testu v průměru sedmisekundové zpoždění. Zdržela je už samotná existence upozornění.
Závěr je jasný. Notifikace zhoršují naši schopnost jasného myšlení. Zkusil jsem se schválně mrknout, kolik jich denně dostávám na svém mobilu. Používám operační systém Android.
Ze čtení psacího písma se stává superschopnost. Umění našich předků vymírá |
Podle jeho aplikace Digitální rovnováha jich včera bylo 128. Přepočítáno na sedmisekundová zpoždění jsem tak denně ztrácel skoro čtvrt hodiny. Měl jsem přitom dojem, že upozornění vcelku důsledně zakazuji.
Znovu jsem je proto prošel a povypínal jich co nejvíc. U některých jsem však vyměkl a nechal je. Podle svých výpočtů jsem i tak zásahem získal asi deset minut denně. Za rok to dělá zhruba 2,5 dne. Sám jsem zvědavý, co s tím časem podniknu.
