Snad si ještě někteří vzpomenou na událost v Teplicích, kdy zdrogovaný Rom napadal na ulici občany, několik lidí pokousal a poškozoval zaparkovaná auta. Muž zemřel po zákroku policistů. Pitvou se pak zjistilo, že u muže závislého na pervitinu došlo k odúmrtí srdeční svaloviny ještě před příjezdem hlídky.
Smrtí muže se pak zabývali i znalci, policie, Generální inspekce bezpečnostních sborů a všechny soudy včetně Ústavního. Najisto potvrdili, že došlo k selhání srdce v důsledku intoxikace pervitinem, tedy v žádné souvislosti se zákrokem policie. Všechny tyto argumenty však nyní Evropský soud pro lidská práva (ESLP) odmítl.
Nebezpečné tvrzení
Ten nyní v případu S. T. v. Česká republika, v rozsudku vyhlášeném 16. července 2026, rozhodl, že český stát má sestře tohoto Roma, která si stěžovala, zaplatit 20 tisíc eur (téměř 484 tisíc korun) za nemajetkovou újmu a 10 660 eur (zhruba 258 tisíc korun) za náklady řízení ve Štrasburku. Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že věc nebyla dostatečně přešetřena a ze strany České republiky došlo k řadě pochybení.
Souhlasíte s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva v případu úmrtí po policejním zákroku v Teplicích?
V odůvodnění tohoto rozsudku se nám však vnucují představy o zvláštním postavení některých skupin občanů, se kterými musí být zacházeno odlišně. „I kdyby dva důkazy, na které se úřady odvolávaly, naznačovaly absenci otevřeně rasistických nebo extremistických názorů u tří policistů, tyto důkazy by nutně nestačily k odhalení nevědomé zaujatosti z jejich strany,“ poznamenal dále ESLP.
Nevědomá zaujatost se podle ESLP nemusí projevovat otevřeným nepřátelstvím, ale „ignorováním životů nebo potřeb romských jedinců“. „Úřady se nijak nepokusily prozkoumat možnost, že institucionální rasismus mohl ovlivnit chování policistů,“ napsal v rozsudku ESLP. „Policisté vědomě zasáhli v romské čtvrti proti Romovi. Nikdy nebylo zpochybněno, že si byli vědomi jeho etnické příslušnosti,“ vytýkavě uvádí ESLP.
Policisté měli poznat, že zakleknutému jde o život. Evropský soud dal sestře statisíce |
Má tím být naznačeno, že etnicitou a místem, kde se občan nachází, má být dotčena obecná zásada rovnosti před zákonem a zásada, že právo platí pro všechny? Jde o tvrzení, jehož nebezpečnost soudci snad ani nedomysleli. Nelze se pak divit, že si dnes Německo stěžuje na růst „islámského terorismu“. Mnohé příklady ukazují, že proti tomuto terorismu se policisté často bojí zasahovat, aby nebyli obviněni z rasismu. Podle zmíněného rozsudku ESLP jsou zřejmě jejich obavy oprávněné. Považuji to za nehorázné.
Oprávněné pochybnosti
Představa institucionálního rasismu, v tomto případě u policie, a neustálé zdůrazňování podvědomého rasismu v myšlení většinového českého obyvatelstva jsou nepřijatelné. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku opakuje zjištění komisařky Rady Evropy pro lidská práva, která po své návštěvě v roce 2023 dospěla k závěru, že čeští Romové nadále čelí diskriminaci téměř ve všech sférách života včetně policejního násilí a diskriminačních veřejných prohlášení.
Jako ombudsman jsem o těchto věcech tehdy s paní komisařskou jednal a snažil se jí vysvětlit skutečný stav věci, k jejímuž řešení by jistě více přispělo, kdyby Romové vlastním přičiněním, a nikoli jen obecnými stížnostmi na diskriminaci, přispěli k řešení například problematiky jejich důstojného bydlení, vzdělávání svých dětí a podobně. Měl jsem však dojem, že paní komisařka nestojí o názory nikoho jiného než těch, kteří Českou republiku obviňují.
Stává se pravidlem, že aktivistické skupiny jsou vždy, nejen po zásazích policie, ale dokonce po jakémkoliv důrazněji vzneseném požadavku na respekt k rovnosti nejen práv, ale i povinností občanů, připraveny tvrdit, že jde o porušování lidských práv. Tato tvrzení jsou občas doprovázena důrazně pronášenými osobními názory advokátek vydávanými často za platnou právní úpravu, což jen škodí věci.
Smrt Roma při zásahu v Teplicích míří k Evropskému soudu, příbuzná žaluje Česko |
„Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva je významné nejen pro konkrétní stěžovatelku, ale i pro všechny oběti předsudečného násilí,“ říká Klára Kalibová, advokátka a ředitelka organizace In IUSTITIA. Není tomu tak. V žádném případě nešlo o nějaké předsudečné násilí, ale o nebezpečné jednání zfetovaného pachatele, proti kterému je policie prostě povinna zakročit.
Proti komukoliv a bez ohledu na to, v jaké „čtvrti“ se nachází.
Významné může být toto rozhodnutí jen pro vzbuzení pochybností, zda při takovém selektivním pojetí práv bude Evropa vůbec schopna čelit narůstajícím problémům třeba s nezákonnou migrací či s obecným růstem násilí. A tato pochybnost je namístě.
Autor byl v letech 2020-2026 veřejným ochráncem práv.
